po těch pustých horách vysokých. A lev vždycky za ním, stravu jemu obmyšluje. A když se jemu uda na jednu horu převelmi vysokú vjíti, vejde na dřevo, zda by kde mohl hrad a nebo město viděti. A patře na vše strany i uzře jeden hrad v moři převelmi daleko. A sejda, klekna na kolena, i bude prositi pána boha, aby mu ráčil pomocník z toho bludu býti, neb jiného neviděl, než kamž jej oči nesly a mysl vedla, tam šel. I umieniv sobě cestu k tomu hradu, i jide. A když patnádste dní chodil, i vyjide z těch pustých hor k moři pustému. A stoje nad mořem, poče mysliti, kterak by k tomu hradu mohl dojíti. A nevěda jiné mysli, poče mečem kolé a prútie rubati a lev poče na hromadu smýkati. A tak upleta sobě lésu širokú, vloži na vodu i sede. A lev v té chvíli, ztravu honě, obmeška se málo. Tehda Bruncvík, chtě lva zbýti, i odstrči se od břehu. A v tu chvíli lev, nesa vepř divoký v ustech, rozhněva se i vskoči po Bruncvíkovi; drže vepř v ustech, ledvy že předníma nohama doskoči. A tak lev dvěma nohama drže se lésy, i plove dobrú chvíli. Bruncvík opět vida, že vždy lev po něm ostati nechce, i poče jemu pomáhati s velikú nesnadností, až jemu i na lésu pomóž. Tu opět Bruncvík velikú nebezpečnost jmějieše, že ledva na té lése se obdržal, že do moře neupade. A jakž koli se obdržal, že do moře neupadl, však vždycky u vodě jednak do hrdla a jednak do pasu sedieše. A tak v té vodě osmnádste dní tak plovieše, lev s jednoho konce a on s druhého konce sedieše. A tak jeden druhému utonúti nedadieše. Devět dní a devět nocí moře s nimi po světle hráše a druhých devět dní a nocí u veliké tmě mezi horami se vidieše. A když se jemu uda k jedné hoře přijeti, zdaleka uzře, ano tak hora svietí jako plamen. Dobuda meče, podjeda pod ni, i udeři silnú ranú, že jí utne jako hlavu. A ta hora karbunkulikus převelmi čistá bieše a to světlo od té hory jim svítieše, až z těch hor, z těch tmavých miest vyjeli. A když se k tomu hradu blížieše, poče se diviti, ano rozličné proměny morské okolo něho biechu. Hrad převelmi krásný bieše, ale na něm potvory morské všecko biechu. I vece k sobě Bruncvík: Buď zle nebo dobře,