[2v]číslo strany rukopisujejich starší bieše umřel. A nalezli země veliké a lidí bez čísla v nich. O tom lidu a o mraviech jich maršálek krále hispánského, kterýž jest byl od krále k nim poslán, takto píše:

Alberykus Vespucius Vavřinci Petrovi de Mediciscizojazyčný text pozdravenie. Již v minulých dnech psalť sem dosti široce o navrácení svém z nových zemí, kteréžto hodně mají nazvány býti Novým světem, nebo ani od Ptolomea, ani od jiného kterého starého mudrce jest o nich taková řeč ani památka učiněna. Ale zklamáni jsú všichni při svém domnění, neb sú všichni pravili a psali, že již tam žádné země ani světa viece není. Protož o našem vyjetí do těch zemí a o mraviech těch lidí tutoť chci psáti. Prosím, čti s pilností.

Léta božieho tisícieho CCCCCI. vyjeli jsme z země hispánské dne XIIII. měsíce máje se třími koráby, [A3r]číslo strany tisku[3r]číslo strany rukopisuabychom ohledali ten Nový svět. A jeli sme k poledni ustavičně celých XVI měsiecuov skrze ostrovy Šťastné, jenž se již nynie jmenují ostrovové Velicí kanarytští. Potom sme jeli po moři na západ slunce až k hoře, kteráž od Ptolomea nazvána jest hora Múřenínská, ale již nyní od našich jmenuje se Hlava zelená a múřenínským jazykem Beseghyce. Potom, rozestřevše větrníky, i jeli sme s velikým úsilím a prací a s velikým nebezpečenstvím a s strachem LXVII dní. Potom líbilo se pánu všemohúciemu, i ukázal nám ty nové země. A přijeli sme k jejich břehóm sedmého dne srpna měsiece léta páně tisícieho pětistého druhého. A tu sme vpustili kotvy. I poradivše se jeli sme okolo toho ostrova k východu slunce, nedaleko od břehu odjieždějíc, i přijeli sme k jednomu úhlu k poledni jako tři sta mil vlaských. A když jsme [A3v]číslo strany tisku[3v]číslo strany rukopisuten ostrov objiežděli, mnohokrát jsme scházeli z korábuov na zemi a přátelsky sme s těmi lidmi obcovali. A tak od hory, jenž se jmenuje Hlava zelená, až do těch nových zemí jest viece než sedm set mil vlaských, ale jakož se já domnievám, že sme my jeli viece než tisíc a osm set mil vlaských. A to jedno proto, že sme blúdili, a druhé, že sme od povětřie a od větruov velikú překážku měli, jenž nás mnohokrát zase navracovaly. A tak, když sme vešli do těch zemí a na ty ostrovy, nalezli jsme tak mnostvie lidu, že jest nepodobná věc k mluvení. A lid ten bieše tichý a přívetivý. I ženy i mužie, všichni nazí chodiechu, žádnú stránku těla na sobě nepřikrývajíce, ale kterak se kolvěk narodie, tak až do smrti chodie. Těla sú velikého a dobře zpuosobilého a jsú náčervení, a to proto, jakož se já domnievám, [A4r]číslo strany tisku