[222r]číslo strany rukopisusvatá múdrost znamenala. A to div nenie, nebo jest v sobě všeho světa múdrost nosila, skrze nižto milost všemu světu obdržala.“ Protož svatý Augustin ji chválí a řka: „Ó, Maria, Matko božie, všie milosti plná, vidúc tvú přepovýšenú svatost, kterak tě duostojně chváliti muožem? A kterak jest kolivěk všech svatých svatost paměti duostojna, však to nic nenie proti tvé svaté chvále, ješto zvláštní dar od svaté Trojice máš! Rozličně sú staří otci světí od boha osviecenie obdržali podlé tělesenstvie, jakožto Abel, Enoch, Melchisedech, Abraham, Jákob, Jozef, Mojžieš, Eliáš, Izaiáš, Daniel, Ezechiel, [222v]číslo strany rukopisuDavid. Ti sú všickni zvláště svatostí byli bohu milí, ale žádný z nich tak slavně jakožto Maria božie. Jehožto sú všickni oni dalece u poznání duchem božím viďali, toho je Matka božie netoliko v tělesenství, ale v srdečné mysli i životě nosila. Protož zvláštnie útočiště ihned po bohu v království nebeském máme k Mariji, Matce božie, ješto nikdy nepřestane před hospodinem za hřiešné prositi.“ Tu také praví svatý Augustin: „Věřiti beze všeho rozpačenie muožem, že což Maria, Matka božie, na svém synu prosí, to vše obdrží, neb ona vždy za hřiešné, aby buoh je k sobě obrátil, bez přestánie prosí a řkúc takto: Aj, mój milý [223r]číslo strany rukopisusynu, viem, jenž si ráčil pro hřiešné lidi člověkem býti a z mého s života člověčenstvie přijal, pomni na to, že s to proto učinil, aby se nad hřiešnými smiloval, jimžto jest velmi smilovánie třeba. Ktož tehdy ten jest, ješto by se její svaté milosti snažně modlil, a nebyl uslyšán, nadarmo se jiným svatým modlí ten, jemuž nechce Maria pomocnicí býti. A ještě nadto viece řku, že jehožto jiní světí prositi neobdržie, to Matka božie zvláštním úfaním, k svému synu přistúpiec, což prosí, obdrží. Protož, milá Matko božie, když jsi tak milostiva, my tebe, hřiešní, prosíme, aby skrze to svaté jméno, že si i slóveš [223v]číslo strany rukopisuMatka božie, ráčila před tvým milým synem za ny prositi, abychom tento zlý svět přejdúce, tvého milého syna z tebe narozeného svýma očima ohlédali a s ním v nebesiech bydlili na věky věkóm.“ Amen.

Potom osmý den po narození, jakožto svatý Lukáš evanjelista píše, nebeské dietě podlé zákona ustavenie obřezáno jest. A tu, jakožto praví svaté Čtenie, vzděno jest jemu jméno Ježíš.[83]L 2,21 Prvé než se počal v břichu matky své, pojmenován jest od anjela Ježíš, ale u boha Otce před věky nám na spasenie chováno. Nebo Ježíš českým hlaholem i latinským zvukem jest též řečeno jakožto Spasitel. O němžto svatém