[176r]číslo strany rukopisuútěchu i na spasenie. Ó, kterak před jejím narozením časem vešken svět smutně vzdycháše, v starostné naději mrúc, naděje k bohu nemajíc, všickni před peklo a v peklo jdúc, k bohu zhuoru nemohúc, než vždy v temnostech seděli a rozličné strasti trpěli! A již se ta narodila, ješto do nebes řebřík přistavila. Ten řebřík Jakub patriarcha u vidění viděl, jenž na zemi stoje, do nebes dosaháše.[8]Gn 28,12 Takež této dievky pokora od země až do nebes dosáhla, k nám na zemi boha přitáhla. Znamenaj řebřík tak předrahý, hřiešný člověče, ješto s byl prvé někdy rozpáčen, již k bohu jistú naději mieti [176v]číslo strany rukopisumuožeš. Vejdeš bezpečně po tomto řebříku, tu kdežto věčně boha viděti budeš. Přistupiž, hřiešný, k té kolébce, opatříš mladú panenku ležiece, dětinské má obezřenie, ale všech nebeských pokladóv má v sobě schráněnie.

Toť jest ta božie zvolenice Otcem bohem předpověděná, jakožto jest psáno v prvních knihách Mojžiešových. Tuť jest tak řečeno pekelnému hadu: „Nepřiezen učiním mezi tebú a mezi ženú, tať ztroskotá hlavu tvú.“[9]Gn 3,15 Tu praví mistr Falbertus biskup: „Co jest hlavu hadovu, totiž diáblovu ztroskotati? Jediné jeho veliké moci vítězsky se obrániti a jeho pokušení odolati.“ [177r]číslo strany rukopisuProtož, tieže li kto, byla li kdy která z ženského národa, ješto by byla to tak veliké svítězenie učinila, nikda nenalezena ve všem Starém zákoně až do těchto časóv, v nichžto Maria, Matka božie, na svět se narodila, ješto s nebes na zemi boha svú pokorú přitáhla, pod svú podnož diábla potlačivši, mocně jeho hlavu ztroskotala, a tak všem hřiešným obráncí dána. Toť jest ta královna narozená, o níž anjelé v nebesiech zpievají, patriarchy viděnie rozličná mievali, světí proroci prorokovali, o níž také evanjelistové v Novém zákoně ve Čtení psali, apoštolé kázali. Toť jest ten keř [177v]číslo strany rukopisuhořící Mojžiešóv, jenž hoře neshořieše.[10]Ex 3,2 Takež tato dievka Duchem svatým zajžená všie milosti plna bieše, v své svatosti všady hořieše, svú milostí všecky hřiešné těšieše. Ta milost v ní se trojieše, neb svú duši beze všeho hřiechu chováše, bližnieho jako se milováše, a pána boha nade všecko. Toť jest zlaté vědro, v němžto manna, nebeský chléb schován bieše. Takež tato dievka osudie zlaté bieše, anjelskú v sobě mannu nesla, jížto všecky hřiešné krmí, pracné lidi v bohu sílí. Toť jest ten prut Áronóv, jenžto nad přirozený běh druhý den ovoce dal.[11]Nu 17,8

Takež panna Maria bez člověčie pomoci nad přirozený