[172r]číslo strany rukopisujenž jest pamět člověčie u prodlení času k zapomnění hotova, protož já, neduostojný, přikázaním ciesaře Karla, krále českého, jal sem se pro toto dielo, počav psáti o počátku našeho spasenie. Najprvé o narození Marie, matky jeho, i o všech jejích příbězéch, v kterých časech co jest činila, kde jest bydlela, které jest obyčeje měla od jejieho dětinstvie až do Syna božieho porozenie. Ale jenž jest prorok Izaiáš o jejie svaté milosti prorokoval a řka: „Vyjde prut z kořene Jesse a květ z kořene jeho vyjde,“[2]Is 11,1 protož ihned o tom nebeském květu Jezu Kristu podlé toho píši, kterak jest od toho přeslavného [172v]číslo strany rukopisuprutu, své milé matky Marie, pošel buoh a člověk pravý, kterak se jest na tomto světě podlé dávného proroctvie s lidmi obchodil, o jeho svaté krvi prolití a na nebesa vstúpení a Ducha svatého apoštoluom seslání. A to sem s pomocí Ducha svatého počal psáti, aby v budúcích časech bohobojní křesťané na těchto knížkách čtúc, v Jezu Kristu se kochajíc, boha chválili, jeho milé matce čest i chválu vzdávajíc, za toho, jenž to kázal česky psáti, boha prosili a ve spolek se všickni bohu dostali věky věkuom. Amen.
Svatý Jeroným nalezl psáno, jenž Joachym z [173r]číslo strany rukopisuGalilejské vlasti z města Nazaret pojal sobě hospodyni, jížto jméno Anna bieše. Po vše časy svój stav podlé boha ctně zachováváše, jednu částku svého zbožie božiemu chrámu a sluhám božím dávášta a druhú částku chudým a pútníkuom rozdělováchu. Třetí částku sobě a své čeledi na užitek obracováchu.[3]L 2,36
A když tak dvadceti let bydléchu, plodu nemějiechu, učiništa bohu slib, obmyslí li je buoh plodem, aby to dietě v službu boží bylo dáno. Protož pro ten slib na každé léto do Jeruzalema chodili na Trojí hod, pána boha prosiece, aby je ráčil uslyšeti. A když jednú jidešta na ten hod, ješto [173v]číslo strany rukopisuslóve Posvěcenie, tehdy Joachym všed do chrámu s svými rovnými, k uofěře jide. To uzřev kněz židovský, jako neduostojného s hanbú otehnal a řka: „Kterak ty smieš k božiemu oltáři jíti, a jsa podlé práva zlořečený pro své bezdětectvie, třeš se k ofěře, a nepřispořiv plodu lidu božiemu.“ To Joachym uslyšav, pro veliký stud domóv se vrátiti nesměl, aby jemu jeho súsedé hanby jeho neopačovali, jenžto tehdaž biechu v chrámě. Protož odtad k svým pastýřuom na pole jide.
A když tu několik dní přebýváše, tehdy v jednu hodinu anjel boží u veliké světlosti jemu se zje[174r]číslo strany rukopisuvil
