[49r]číslo strany rukopisuže není dvořák, bude vyhnán pryč, aneb jistě málo vážen i posmíván, jako ten, kterýž kratochvíl a dobrou vůli ruší.

Protož, sluší-li ten obyčej chváliti, že i ty radovánky bez ožírání a rozpustilostí daremních nebývají, nechť to každý rozumný pováží i soudí. A v tom i ve všem jiném pravou mírnost, aby proti vůli boží nic činěno nebylo, má hleděti každý zachovati.

Opilství.

Ej, jednou to můž býti, potom se uchovám.

Střídmost.

Byť pak bylo jen jednou, tehdy se nenáležitě předse to činí. To přísloví, jednou můž býti, bývá mnohokrát zle bráno a užíváno[aw]užíváno] vžijwánij, nebo jestli ho užiti chceme pro očištění neb ztenčení naších hříchův, tehdy mu zle rozumíme, jako i polovice a plné splňování. A kdyby toto přísloví tomu hříchu ožralství za vejmluvu postačovalo, chtěli by ho všickni hříšníci požívati, jako cizoložníci, smilníci, zloději a mordéři, [E2r]číslo strany tisku[50r]číslo strany rukopisuřkouce: Ó, jednou to může býti, potom se uchovám.

Protož pošetř a považ s pilností, kudy by sobě rád dábel díru prodělal, aby do ní tenata lícel, totiž kdyby tě jednou v hřích ožralství uvedl a tobě je tím příslovím zlehčil, aby sobě i jiné hříchy Bohem zapověděné také tak lehkomyslně vykonávati za nic nevážil, tomu pak přísloví může se takto rozuměti, když někdo od někoho nětco protivného strpěti musí, což se jemu na veliké ublížení není, tehdy [E2v]číslo strany tisku[50v]číslo strany rukopisutakovému dí: Nu, jednou to může býti. A opět když s někoho moc máme aneb v našem trestání zustává a naději máme, že jest se provinění od něho z oumysla nestalo, protož se říká: Nu, jednou to může býti, že ti se to promijí, ale podruhý hleď, ať by se nenahradilo.

Opilství.

Moh-li bych se ale jednou do týhodne, totiž v den páně nedělní anebo v jiný svátek do vole napiti, až bych i hlavu podebral?

Střídmost.

Vím, odkud to máš, neb [E3r]číslo strany tisku[51r]číslo strany rukopisujiž tak mnozí, a zvláště řemeslníci a čeládka jejích dělají, pracujíc o řemesle svém dosti těžce šest dní, potom dne páně nebo jiného svátku dočekaje, v šeňkovních domích odpočinutí a posilnění hledají, v čemž nemůže se, než velice za zlé míti, že takoví lidé, pracujíc těžce šest dní, nejsou tak mdlí a obtížení od díla, jako když z domu šeňkovního vycházejí, sem i tam sebou klátí, až na nohách státi nemohou, z čehož potom nazajtří[ax]nazajtří] na zaytři, [E3v]číslo strany tisku