[33v]číslo strany rukopisuonen větčí hřích proto tebe to neočišťuje, ani tobě svobodu k hřešení pouští. Pravý křesťan má se toliko podlé samého slova božího říditi a zpravovati, a ne podlé mozku a rozumu svého. Neb co Pán Bůh slovem svým zapovídá, to nemůže malý hřích býti, by pak dosti chaterná věc proti jiným hříchům býti se zdála. Tak naší první rodičové, Adam a Eva, jablko z stromu zapověděného v ráji utrhše, že jedli, zdá se sama v sobě věc velmi špatná [C10r]číslo strany tisku[34r]číslo strany rukopisubýti, ale jak jest Bůh pro to na ně vysoce rozhněval a je pokutoval, není nám neznámé, neb my synové a dcery jejích dosavád laskominy máme a do smrti své toho jeden každý z nás zažívati musíme. Co jest bylo to jablko, rozum ukazuje, že jest jablko jablkem. Ale když se gruntu a zápovědi šetří, že Pán Bůh rozkázal Adamovi a Evě, ze všech všudy štěpův rajských ovotce jísti, kromě toliko jeden strom jiných vymínil a jísti z něho [C10v]číslo strany tisku[34v]číslo strany rukopisujablka pod věčnou pokutou zapověděl, tehdy se hned spatří, jak velikej oučinek anebo hřích jest. O jablko není činiti, ale o neposlušnost a zhrzení samým Pánem Bohem a rozkazem jeho, poněvadž se vícejí líbí[aj]líbí] libj Pánu Bohu poslušnost nežli oběti, jakž Samuel prorok Saulovi králi pověděl. Protož z toho rozuměti můžeš, jak o vožírání[ak]vožírání] wožíráni a sebe přeplňování, tak o jiných všech hříších, kteří skrze ožralství se dějí, kterak je při sobě, lehce-li, či těžce, [C11r]číslo strany tisku[35r]číslo strany rukopisujeden každý má vážiti.

Opilství.

Co pak, kdyby mi můj pán připil, neměl bych ho poslechnouti a jemu splniti?

Střídmost.

Nemáš, nebo sem ta řeč apoštolská přináleží, že sluší více Boha poslouchati nežli lidí (v Skutcích apoš. v 5. kap.).

Opilství.

Tehdy by to nebylo pravé propovědění, kdež se vůbec řikává, čí[al]čí] či chléb jíš, toho píseň zpívaj?

Střídmost.

Jest dobře povědíno, [C11v]číslo strany tisku[35v]číslo strany rukopisukdyby se jen tomu právě rozumělo, čí chléb jíš, také píseň spiváš, to jest, tehdáž, když činíš nebo mluvíš to, což pán tvůj rozkazuje dobrého a jemu platného neb užitečného, pokudž se proti vůli boží něčeho v tom ve všem nerozkazuje a neporoučí, jsi povinen poslouchati a tak činiti, poněvadž na jeho chlebě jsi, pakli by se co proti Bohu působiti mezi[am]mezi] mezý tím poroučelo, již té písně zpívati nemáš, nebo vyznati musíš, že Pán Bůh jest také a předně tvůj [C12r]číslo strany tisku