že zvláště že narozen, že umučen, že vstal z mrtvých Kristus, téměř všech žalmóv zvučie varhany (totižto svorná a libá svědectvie).
Však slušie zvěděti, že u Židóv všickni žalmové smiešeni sú byli a nezřiezeni, kteréžto zajisté první Ezdras v jeden svor neb knížky složil jest a v řád i nás zpósobil. A také skrze zvolené svatosti tajnost jedny druhým předložil jest řádem, kakž koli potomnější zdají se časem, neb vedlé rozprávky třetí žalm jest padesátého žalmu poslednější, ale pro tajnost v řádu dřevní jest. A též se má v jiných žalmiech, neb duch svatý jest je zřiedil, jakož jest chtěl.
Počínají sě knihy chval božích neb knihy samomluvenie proroka o Kristovi
Ps1,1 Blažený muž, kterýž jest neodšel v radě nemilostivých a na cestě hřiešných nestál jest a na stolici moru neseděl jest, Ps1,2 ale v zákoně božiem vóle jeho a v zákoně jeho mysliti bude ve dne i v noci. Ps1,3 I bude jako dřevo, kteréž jest štiepeno podlé břehóv vod, kteréž ovoce své vydá v čas svój. A list jeho nespadne [a všecko]text doplněný editorem[14]a všecko] et omnia lat., což koli učiní, v prospěch bude. Ps1,4 Ne tak nemilostiví, ne tak, ale jakožto prach, kterýž méce vietr z tváři země. Ps1,5 Protož nevstávají nemilostiví v súdu ani hřiešní v radě spravedlivých, Ps1,6 neb zná pán cestu spravedlivých a cesta nemilostivých zahyne.
Druhá chvála Davidova
Ps2,1 Proč sú prchali pohané a lidé myslili sú marnosti? Ps2,2 Spolu sú stáli králové zemští a kniežata sešli sú se v jedno proti pánu a proti mazánku jeho: Ps2,3 „Zrušme svazky jich a otvrzme jho jich ot sebe.“ Ps2,4 Kterýž bydlí v nebesiech, posmievatiť se bude jim a hospodin porúhati se bude jim. Ps2,5 Tehdyť mluviti bude k nim v hněvu svém a v prchání svém zamútí je. Ps2,6 Ale já sem ustaven od něho králem nad Sion, horú svatú jeho, zvěstujíce přikázanie jeho. Ps2,7 Pán řekl jest ke mně: „Ty jsi mój syn, já sem dnes porodil tě. Ps2,8 Požádaj ote mne a dám tobě pohany dědictvie tvé a vladařstvie tvé krajiny země. Ps2,9 Zpravovati je budeš v metle železné a jakžto orudie hrnčieřovo zetřeš je.“ Ps2,10 A nynie, králové, rozumějte, z hlúposti vynděte, kteříž súdíte zemi. Ps2,11 Služte v bázni pánu a veselte se jemu s třesením. Ps2,12 Doséhněte naučenie, ať by se někdy nerozhněval hospodin a aby nezahynuli [z ]text doplněný editorem[18]z] de lat.stezky spravedlivé. Ps2,13 Kdyžť sě zapálí v krátce hněv jeho, blažení všickni, kteříž úfají veň.
Ps3,1 Žalm Davidóv, když jest utiekal před tváří syna svého Absolona. Ps3,2 Pane, proč sú se vzmohli, kteříž mútie mě? Mnozí povstávají proti mně. Ps3,3 Mnozíť dějí duši mé: „Nenieť spasenie jí v bohu jejiem.“ Ps3,4 Ale ty, pane, přijimač mój jsi, chvála má, a povyšuje hlavy mé. Ps3,5 Hlasem mým k hospodinu volal sem a uslyšal mě s hory svaté své. Ps3,6 Jáť sem spal a chrópal sem a povstal, neb hospodin přijal jest mě. Ps3,7 Nebuduť se báti tisícóv lidí, kteříž mě obkličují. Povstaň, hospodine, zdráva mě učiň, bože mój! Ps3,8 Nebs ty zbil všecky, kteříž sú se mně protivili bez viny, zuby hřiešných zetřel si. Ps3,9 Hospodinovo jest spasenie a na lid tvój požehnánie tvé.
Ps4,1 Do konce. Chvála Davidova piesně k vítězství, na varhaniech, žalm Davidóv. Ps4,2 Když volách, uslyšal jest mě hospodin spravedlivosti mé, v zamúcení rozšířil [si mě]text doplněný editorem[23]rozšířil <si mě>] dilatasti mihi lat.. Smiluj se nade mnú a uslyš modlitbu mú. Ps4,3 Synové člověčí, dokud ste těžkého srdce? I proč milujete [marnost]text doplněný editorem[25]marnost] vanitatem lat. a hledáte lži? Ps4,4 A vězte, žeť jest divna učinil hospodin svatého svého, hospodinť uslyší mě, když volati budu k němu. Ps4,5 Hněvajte se a neroďte hřěšiti, což pravíte na srdcích vašich, a na ložích svých skrušenie mějte. Ps4,6 Obětujte obět spravedlnosti a úfajte v hospodina. Mnozíť
