usly[368r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcešeli vás, vyjdúce odtud vybíte prach z noh vašich na svědectvie jim.“ Mc6,12 A vyšedše kázáchu, aby pokánie činili, Mc6,13 a diábelstvie mnohá vymietáchu a mazáchu olejem mnohé nemocné, a zdrávi býváchu[25]zdrávi býváchu] sanabant lat., sanabantur var..
Mc6,14 I uslyšal jest Herodes král, neb oznámeno jest jméno jeho, i pravieše, že Jan Křstitel vstal z mrtvých, a proto sě dějú moci v něm. Mc6,15 A jiní praviechu, že Heliáš jest, a jiní praviechu: „Prorokť jest, jakožto jeden z prorokóv.“ Mc6,16 To uslyšav Herodes, vecě: „Jehož sem já sťal, Jana, tenť jest z mrtvých vstal.“ Mc6,17 Neb ten Herodes poslal jest a jal Jana a okoval jeho v žaláři pro Herodiadu, ženu Filipa, bratra svého, neb ji bieše pojal. Mc6,18 Neb pravieše Jan Herodesovi: „Neslušie tobě mieti ženy bratra tvého.“ Mc6,19 Tehdy Herodias lest skládáše proti němu a chtieše zabiti jeho, aniž možieše. Mc6,20 Neb Herodes obáváše sě Jana, věda jeho mužě spravedlivého a svatého, i ostřieháše jeho. A slyše ho, mnohé věci činieše a rád jeho poslúcháše. Mc6,21 A když sě den pohodlný přihodi, Herodes narozenie svého večeři učinil kniežatóm a tribunóm a prvním z Galilee. Mc6,22 A když vjide dcera té Herodiadis a skákáše a líbilo sě jest Herodesovi i spolusedícím, vecě král dievce: „Pros ote mne, co chceš, a dám tobě.“ Mc6,23 I přisáhl jest jie, že což kolivěk prositi budeš, dám tobě, ač polovici královstvie mého. Mc6,24 Kterážto když vyjide, řekla jest mateři své: „Co budu prositi?“ A ona jest řekla: „Hlavu Jana Křstitele.“ Mc6,25 A když vjide ihned s chvátaním k králi, prosila jest řkúc: „Chci, aby ihned dal mi na míse hlavu Jana Křstitele.“ Mc6,26 I smútil sě jest král, pro právo přísěžné a pro spolusedície nechtěl jest jie smútiti. Mc6,27 Ale poslav kata, přikáza přinésti hlavu jeho na míse. I stě jej v žaláři. Mc6,28 A přinese jeho hlavu na míse i da ji dievcě a dievka dala jest mateři své. Mc6,29 To uslyšavše učedlníci jeho, přišli sú a vzěli sú tělo jeho i položili sú je[26]je] gie rkp. v hrobě.
Mc6,30 A přišedše apoštolové k Ježíšovi, zvěstovali sú jemu všěcky věci, kteréž učinili biechu a učili. Mc6,31 I vecě jim: „Poďte súkromě na pusté miesto a otpočiňte maličko.“ Neb biechu, kteříž přichodiechu a otchodiechu mnozí, a aniž ku pojedení chvíle mějiechu. Mc6,32 A vstúpivše na lodí, otešli sú na pusté miesto súkromě. Mc6,33 I viděli sú jě, ani otcházejí, a poznali sú mnozí a pěši ze všech měst sběhli sú sě [tam]text doplněný editorem[27]tam] illuc lat. a předešli sú jě. Mc6,34 A vyšed viděl jest Ježíš zástup mnohý i slitoval sě jest nad nimi, neb biechu jako ovce nemajíce pastýře, i poče jě učiti mnohé věci. Mc6,35 A když již hodina [b]označení sloupcemnohá bieše, přistúpili sú učedlníci jeho řkúce: „Pusté jest miesto tuto a již hodina pominula. Mc6,36 Pusť jě, ať jdúce do blízkých vesnic a vsí, kúpie sobě pokrmóv, kteréž by jedli.“ Mc6,37 A otpověděv vecě jim: „Dajte vy jim jiesti.“ I řekli sú jemu: „Jdúce kúpíme za dvě stě peněz chlebóv a dáme jim jiesti.“ Mc6,38 I die jim: „Koliko chlebóv máte? Jděte a vizte.“ A když poznachu, řkú: „Pět a dvě rybě.“ Mc6,39 I přikáza jim, aby siesti kázali všěm podlé tovařistva na zeleném sěně. Mc6,40 I sědli sú v rozdiely po stu a po pětidcát. Mc6,41 A vzem pět chlebóv a dvě rybě, vzezřěv v nebe, dobrořěčil jest a lámal chleby a dal učedlníkóm svým, aby kladli před ně, a dvě rybě rozděli všěm. Mc6,42 I jedli sú všickni a nasyceni jsú. Mc6,43 I zdvihli sú ostatky zlomkóm dvanádste košóv plných i z ryb. Mc6,44 A biechu, kteříž sú jedli, pět tisícóv mužóv.
Mc6,45 A ihned přinutka učedlníky své, aby vsědli na lodí a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on rozpustil lid. Mc6,46 A když jě rozpusti, otjide na horu, aby sě modlil. Mc6,47 A když by večer, bieše lodie uprostřed moře a on sám na zemi. Mc6,48 A vida jě usilujíce v plavení, neb bieše vietr protivný jim, a při čtvrtém bdění noci přijide k nim, chodě na moři, i chtieše jě pominúti. Mc6,49 A oni jakž uzřechu jeho, an chodí po moři, mněli sú, by byla obluda, i vzvolali sú, Mc6,50 neb všickni sú jeho viděli a zarmútili sú sě. A ihned mluvil jest s nimi a řekl jest jim: „Doúfajte, jáť jsem, neroďte sě báti!“ Mc6,51 I vstúpil jest k nim na lodí a přesta vietr. A tiem viec v sobě strachováchu sě. Mc6,52 Nerozuměli sú zajisté o chlebiech, neb bieše srdce jich oslepeno. Mc6,53 A když sě převezechu, přišli sú do země Genezaret i přistavili sú, Mc6,54 a když biechu vyšli z lodie, ihned sú poznali jeho. Mc6,55 A přeběhše všicku vlast tu, počeli sú na ložích ty, kteříž sě zle mějiechu, nositi, kdežto slyšiechu jeho[28]jeho] gieho rkp. býti. Mc6,56 A kamž koli vcházieše do vesnic neb do vsí nebo do měst, na rynciech kladiechu nemocné a prosiechu jeho, aby aspoň podolka rúcha jeho dotkli sě. A kolikž kolivěk dotkniechu sě jeho, zdrávi býváchu.
Kapitola VII.
Mc7,1 Sejdú sě k němu zákonníci a někteří z mistróv, přišedše z Jeruzaléma. Mc7,2 A když uzřechu některé z učedlníkóv jeho obecnýma rukama, to jest neumytýma rukama[29]rukama] navíc oproti lat., + manibus var., jiesti chleby[30]chleby] připsáno na okraji jinou rukou, haněli sú, Mc7,3 neb zákonníci i všickni Židé, leč často umyli by rucě, nejědie, držiece ustavenie starších, Mc7,4 a od trhu přijdúce, leč se umyjí, nejědie. A jiné mnohé věci[31]věci] + sunt lat., nemá var., kteréžto jsú jim ustaveny zachovávati:
