nemožie[367v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceše jeho skrotiti. Mc5,5 A vždycky v noci i ve dne v hrobiech a na horách bieše, volaje a tluka sě kamením. Mc5,6 A vida Ježíše zdaleka, běžal jest a pokloni sě jemu. Mc5,7 A křičě hlasem velikým, die[16]die] dixit lat., dicit var. jemu: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyššieho? Zaklínám tě skrzě boha, aby mne nemučil.“ Mc5,8 Neb pravieše jemu: „Vyjdi, duše nečistý, od člověka!“ Mc5,9 A tázáše jeho: „Které tobě jméno jest?“ I die jemu: „Tma jméno mně jest, neb mnozí jsme.“ Mc5,10 I prosieše jeho mnoho, aby ho nevyhonil ven z vlasti. Mc5,11 A bieše tu podlé hory stádo vepřóv veliké pasa sě. Mc5,12 I prosiechu ho duchové řkúce: „Pusť nás u vepře, ať v ně vejdeme!“ Mc5,13 I pójči jim ihned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vjidechu u vepře a velikú prudkostí strčeno[17]strčeno] ſtřečeno rkp. jest stádo v moře ke dvěma tisícoma, i ztopichu sě v moři. Mc5,14 A ti, kteříž pasiechu jě, utekli sú a zvěstovali do města i na polích. I vyšli sú, aby viděli, co by sě stalo. Mc5,15 I přijdú k Ježíšovi a uzřie toho, kterýž od diábelstvie bieše trápen, sedícieho odiena a zdravé mysli, i vzbáchu sě. Mc5,16 I vypravili sú jim, kteří biechu viděli, kterak sě jest stalo tomu, jenž diábelstvie bieše měl, i o vepřích. Mc5,17 I počechu jeho prositi, aby otšel od krajin jich. Mc5,18 A když vstúpi na lodí, poče jeho prositi, kterýž od diábelstvie trápen bieše, aby byl s ním. Mc5,19 Ale Ježíš[18]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. nedopusti jeho, ale vecě jemu: „Jdi do domu tvého k tvým a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě pán a slitoval sě jest nad tebú.“ Mc5,20 I otjide a poče kázati v krajině desieti měst, [kterak veliké věci jemu učinil Ježíš]text doplněný editorem[19]kterak veliké věci jemu učinil Ježíš] quanta sibi fecisset Iesus lat., a všickni sě diviechu. Mc5,21 A když vstúpi Ježíš na lodí opět přes moře, sjide sě zástup mnohý k němu, a bieše podlé moře.

Mc5,22 I přijide jeden z kniežat židovské školy Jairus, a uzřev jeho, pade k nohám jeho Mc5,23 a prosieše jeho mnoho řka, že dcera má na skončení jest, poď, vlož ruku na ni, ať by zdráva byla a živa. Mc5,24 I otjide s ním a jdieše po něm zástup mnohý a dáviechu ho. Mc5,25 A žena, kteráž bieše v krvotoku let dvanádste Mc5,26 a mnoho byla trpěla ot mnohých lékařóv a vydala bieše všěcky své věci, aniž co byla prospěla, ale viece sě zle mějieše. Mc5,27 Když uslyše o Ježíšovi, přijide v zástupě s zadu i dotknu sě rúcha jeho. Mc5,28 Neb pravieše, že dotknu li sě toliko rúcha jeho, zdráva budu. Mc5,29 A ihned uschla jest studnice krve jejie i pocíti na těle, že by uzdravena byla ot rány. Mc5,30 A ihned Ježíš poznav sám v sobě moc, kteráž bieše vyšla z něho, obrátiv sě k zástupu, pravieše: „Kto sě jest dotekl rúcha [b]označení sloupcemého?“ Mc5,31 I praviechu jemu učedlníci jeho: „Vidíš, že tě zástup tiskne, a dieš: Kto sě jest mne dotekl?“ Mc5,32 I patřieše okolo sebe, aby ji viděl, kteráž bieše to učinila. Mc5,33 A žena bojéci sě a třasúci sě vědúc, co sě jest stalo nad ní, přijide a padla jest před ním i povědě jemu všicku pravdu. Mc5,34 A on řekl jest jí: „Dcero, viera tvá tě jest zdrávu učinila, jdi u pokoji a buď zdráva ot rány tvé.“ Mc5,35 A když on ještě mluvieše, přijdú ke kniežeti školy židovské[20]ke kniežeti školy židovské] ab archisynagogo lat., ad principem synagogae var. řkúce, že dcera tvá umřela jest, co viece trápíš mistra. Mc5,36 A Ježíš slovo, kteréž sě pravieše, uslyšav, vecě kniežěti školy židovské: „Neroď sě báti, toliko věř!“ Mc5,37 A nedopusti nižádnému po sobě jíti, jediné Petrovi a Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. Mc5,38 I přijdú do domu kniežete. I uzřě hluk a plačíce a kvieléce mnoho. Mc5,39 A všed vecě jim: „Co sě rmútíte a pláčete dievky[21]dievky] puella lat.? Nenieť mrtva, ale spíť.“ Mc5,40 I posmieváchu sě jemu. Ale on vyvrh všěcky, přijal jest otcě a máteř dievky a kteříž s ním biechu, i vejdú, kdežto bieše dívka ležéc. Mc5,41 A držě ruku dievky, vecě jí: „Tabitakumi!“, jenž sě vykládá: „Dievko, tobě pravi, vstaň!“ Mc5,42 A ihned jest vstala dievka i chodieše, a bieše ve dvanádsti letech. I divili sú sě divením převelikým. Mc5,43 A přikázal jest jim náramně, aby nižádný toho nevěděl, i kázal jie dáti jiesti.

VI.

Mc6,1 A vyšed ottud, otjide do vlasti své a šli sú za ním učedlníci jeho. Mc6,2 A když by v sobotu, poče v sboru učiti a mnozí slyšiece diviechu sě v učení jeho řkúce: „Otkavad jsú tomuto tyto všěcky věci? A která jest múdrost, ješto jest dána jemu, a moci takové, kteréž sě skrze rucě jeho dějí? Mc6,3 Však tento jest tesař, syn Marie, bratr Jakubóv a Jozefóv a Judóv a Šimonóv. Však i sestry jeho zde s námi jsú.“ I horšiechu sě nad ním. Mc6,4 I pravieše jim Ježíš, že není prorok beze cti, jediné u vlasti [své]text doplněný editorem[22]své] sua lat. a v rodině [své]text doplněný editorem[23]své] sua lat. a v domu svém. Mc6,5 I nemožieše tu moci nižádné učiniti, jediné nemnohé nemocné vloživ ruce uzdravi Mc6,6 a divieše sě pro nevěru jich. I obchodieše po hrádciech v okolí uče.

Mc6,7 A svolal jest[24]svolal jest] vocavit lat., convocavit var. dvanádste, i poče je po dvú posielati a dáváše jim moc nad duchy nečistými. Mc6,8 A přikáza jim, aby ničehož nebrali na cěstu, jediné metlu toliko: ne tobolky, ne chleba, ani na pasě mědi, Mc6,9 ale obuti v štibalky, a aby neobláčili sě ve dvě sukni. Mc6,10 I pravieše jim: „Kamž koli vejdete do domu, tu ostaňte, donidž nevyjdete odtud. Mc6,11 A ktož by kolivěk nepřijeli vás ani usly[368r]číslo strany rukopisušeli