pořád[A6v]číslo strany rukopisuných lékařův přirozených Čechův, k nimž by se lidé v potřebách svých utíkati a rady aneb pomoci jejich důvěrně užívati mohli.

Poněvadž tedy pro chudé hospodáře v čas nuzné potřeby jejich knížka tato se vydává, nemáme slušně za ty vykládáni býti, jako bychom tudy umělé doktory a lékaře, kteříž svého umění hodnověrná svědectví mají a mnohým hojením i skušení dosáhli, potupovati aneb lehčiti, a zase naproti tomu všetečných a drzích lidí jako dryáčníkův, tulákův po světě, bab, až i věštcův, hadačův a čarodějníkův posilovati měli. Nad čímž jistě vrchnosti křesťanské vyšší i nižší zvláštní pozor míti a takové nepořádné léčení a hojení nehodným osobám, kteréž se tomu nikdý neučily ani toho nic neumějí, přetrhovati a zastavovati náleží. Nebo i těla lidí poddaných jsou vrchnostem a panům světa tohoto k ochraně a opatrování od Boha poručena, z nichž oni časem svým také počet vydati musejí; a umění lékařského, jako i jiné[A7r]číslo strany rukopisuho, třebas nejmenšího a nejzavrženějšího řemesla aneb obchodu, žádný provozovati nemůže a nemá, kdož se mu nenaučil a umění svého mistrovství i hodnosti tu, kdež náležité, neukázal. Hojení pak bez rozumu a bez umění, na samém skušení založené, velmi jest nejisté, nestálé a nebezpečné a nejednou mnohým lidem, i předním v obcech, škodlivé bývá a o hrdla je připravuje. Čehož by se mnozí příkladové ukázati mohli, kdyby k tomu čas a místo toto sloužilo a nebyla věc sama v sobě téměř všechněm vůbec vědomá a známá. Rozumu a umění, kteréhož k hojení potřebí, nemáme z přirození, aniž se s nim rodíme, ale buďto z slyšení, aneb z bedlivého čítání kněh lékařských, starých i nových, nabývati ho musíme. Kteréžto knihy lékařské o tělích lidských i všech oudech jejich, o prostředcích všecko tělo i každý oud jeho při dobrém spůsobu zdraví zachovávajících, o nemocech vnitřních i zevnitřních, příčinách a případnostech jejich, tělo a zdraví porušujících a kazících, o znameních ukazujících spů[A7v]číslo strany rukopisusob