[13v]číslo strany rukopisuzlých a nebo v dobrých skutcích a paměti ostává skutků zaslúžených. {Stav rytířský na znamení duše}textový orientátor Též stav rytířský způsobila sem na znamení duše, ješto déle pamět svou zuostaviti muože po znamenitosti své v světě, že skutky dobré, kteréž by činil, mohú pomněti je lidé i příkladu déle lidem památné býti, než sedlský stav, po nichž by jiní znajíc, že mohúc zlé činiti, i nechtěli, od zlého se jich příkladem jiní vzdalovali, ostavujíc pamět svú větší a nezhynující, jakožto duše. {Stav duchovní k znamení božství Kristova}textový orientátor Ale třetí stav duchovní spůsobila sem k znamení božství Kristova, jakožto božství Kristovo jest větší, pamětlivé a zůstávající a divy činíce od věku až na věky. Též aby toho stavu skutky a učení neminuté bylo, ostávající až na věky, činíce divy, z hříchu vyvodíc a k dobrému přivodíc. A moc božství poručila sem jemu skrze srdce nábožné modlení, hříchu odpúštěti, vodou na křtu hřích smývati, večeři Páně pamatovati a tu tajné věci múdrosti a mocí božskú působiti k spasení a k posilnění dušem lidským. V kterémžto stavě často řečeném najvěčí sem poklad skryla a spůsobila mimo jiná oba stavy tak, že sem v něm svú skrýš a komoru k celému a ku pravému odpočívání položila. A když to sem spůsobila, nadějíc se dobře, anoť z dobrého zlé se jest stalo, protože k tomu stavu všecka srdce lidská Lež jest obrátila. Z toho obrácení již sem i ten stav i s dvěma druhýma stratila. Neb jest toho stavu srdce ode mne se obrátilo, i druhých obuov stavuov srdce se jest zastavení těm pochýlilo. A tak sem osaměla sama v sobě pro nadávání zboží Konstantinem. Nebo mé najmilejší sestry rozuměti můžete, že mne jest žalost veliká potkala i také vaše býti má, poněvadž chot můj tu Lež jest sobě oblíbil a ji jest přijal, s ní se kochá, s ní vždy jest. A víte, že kde jest Lež, že jsou s ní i její sestry, totiž Pýcha, Závist, Nenávist, Smilstvo, Hněv, Lakomství a ti ji napomínají k jich skutkuom. {Pravda sirá, truchlá}textový orientátor Protož raďtež mi, nebohé, siré, truchlé, samotné a smutné, jak sobě činiti mám. S kým o to mluviti, komu z toho žalovati, na koho to vznésti, kto oprávce, kdo obránce, kdo rozkazatel, kdo vysvoboditel, kdo ochranitel, kdo dopomáhatel, na zemi nižádný. Do pekla hluboko a do nebe vysoko a nebeského soudu ku poslednímu dni dlouho čekati. Pravé jest ono přísloví: „Buoh vysoko, král daleko, pravdy nikdyž jediné, zavina hlavu smrti dočekati.“ Již sem krátkými slovy vyložila a způsobila i pověděla při zámutku a truchlosti své i způsob stavu, jenž sem byla způsobila. Vy pak k ostatku raďte a mluvte, jestiť vám třeba a jáť v žalosti nyní pobudu.
Tuto sestry žalostí o při Pravdy, sestry své.
Kapitola 18
Čeho sme dočekaly, vece všecky sestry vespolek, pleskše rukama nad sestrú naší i nad sebú. Ó, jaké věci tyto staly jsou se v krátkém času a zmatečné, kteréž sestra naše nám jest široce již předpověděla. Nebo mnozí zámky tepruv dělají, když jim z komor bez zámkuo pokradú, a tepruv závory, když koně vně bývají. Mnohý stonek tepruv setne, když se ubodne oň, kámen s cesty svrže, uraže se oň. Nemoc sobě léčeti chce, jsa od ní složen, nepřítele z domu vyhnati, pustiv jej k sobě. A rádo to bývá, kdož se s smolú obírá, že se rád zmaže, až jí i smrdí, tuto jest smrad i úraz velmi škodlivý. A to řekše i umkly jsou. I seděly, jakožto za puol hodiny mlčíce, svěsivše hlavy své. I otevřevši ústa, Múdrost poče mluviti k se[14r]číslo strany rukopisustrám:
