sestr svých k spěšnému příchodu, ať by nečekaly lásek vašich v zámutku pro dlúhost a nevidění vašeho. Najvíce aby snad neřekly, že já zmeškám netbánlivostí svú vás napomínati k příchodu. A že já prodlévám, jsúc při radosti vaší, v utěšenější kratochvíli nežli při zámutku jich.
Tehdy odpověděvši sestry k Milosrdenství i řekly jsou: Odkud jest to nám, aby taková prozba a náhlé napomenutí bylo k nám od vás, sestry najmilejší, poněvadž tuhé poselství od tebe, sestro naše, slyšíme o žalosti sestr našich, kteráž jest to ta novina, že žádají příchodu našeho, kteréž nám rozkázati mohú. Jaké jest to súžení, že Pravda zarmúcena jest. Ona vždycky a všecky časy od počátku světa jest vyvolená, ona vyvodila jest svět, zpravuje, široce své jméno ohlašovala, ona jest podstata zašlých byla. Ona jest člověka rozhněvajícího Boha vždycky k milosti přivodila a jest a od počátku byla a dí se skrze proroka, že pravda Páně ostává až na věky. Jaký by zámutek míti měla. Též i sestra naše Múdrost, kterak rady naší potřebuje, jsúc sama plná rady, z níž přichází všecko dobré, jakož o ní dí mudřec: „S ní a skrz ni přišly sou mi všecky věci.“ A nedomníval sem se, by ona byla najlepší dobré, až jsem ji sobě za vyžší zvolil poklad. I zdá mi se, že což bychom my jich za radu a pomoc v žádosti svých potřebovati měli, to pak oni zpět obracují na nás. Nebo oni dvě sestře naše i s tebú, sestrú, milé sú nám, jakožto mateře a pevná zed, na nichžto slúpích kamenných muož užitečné stavení zděláno býti. Však pak proto, aby někdo neřekl, že bychom své vuole, a nebo z hrdosti, nebo z které nelásky, nebo z některého posměchu jsúc tam utěšeni, že by se k zámutku nebo něco nestatečného a protivného sestrám našim dálo, obveselení přijíti nechtěly, ale hned hotovy sme k láskám vašim jíti nemeškajíc. Jakž pak samy na každú chvíli dosti činiti máme s rozličnú prací, kteráž k nám přísluší, jakož sama tomu lépe rozumíš. Však to přítel není, kdož neopustí svých věcí pro přítele v potřebě jeho i neokáže lásky přátelské. Ale láska to jest pravá, že vida zámutek v núzi přítele svého, své všechny věci opustí, má příteli štědře poraditi. Nebo když se příteli tvému neštěstí děje, čekaj u sebe, nebo již nad dveřmi máš je. A protož půjdem, odtahů neberúc sobě nižádných. Než sestra milá, prosím, poseď s námi a odpočiň, nebo muož znamenáno býti, žes ustala v práci, neb jest pobledlo líce tvé. A to řekši Spravedlivost popadla Milosrdenství za ruku i posadila jest ji podlé sebe i poče mluviti těmito slovy.
Tuto Spravedlivost mluví k Milosrdenství.
Kapitola 13
Zda kdo urozumí soudům Páně, jenž jest divný v svatých svých i vždy skutkové rukú jeho stkvějí se, protož zpovídati se budem tobě, Bože, zpovídati se budem a vyznávati tě budem i jméno tvé, vypravovati budem divy tvé. „Když vezmú čas, já spravedlnosti súditi budu. Rozplynula se jest země i všickni, kteříž bydlí v ní. Já sem utvrdil sloupy její. Řekl sem nepravým: Nechtějte nepravě činiti. A hříšným: Nechtějte povstávati, nohu nepozdvihujte u vysokost rohu vašeho. Nechtějte mluviti proti Bohu nepravosti, nebo ani od východu, ani od západu, ani od pustých hor. Nebo Buoh soudce jest, tohoť ponižuje, tohoť povyšuje.
