latin[110v]číslo strany rukopisuským jazykem a řečí jsa dobře naučen k tomu úřadu dobře se hodil a byl poznán v dobrých činích k spravedlnosti.
Ustavení o súdu spravedlivém
Aby v našem českém království soud spravedlivý všudy byl a nikdy od cesty spravedlivé nepoblúdil žádným omylem, ustavujem, aby pány šlechtice ze všech krajóv podlé obyčeje usazoval k úřadu tři úředníky větčí a jiné vladyky a zemany téhož počtu, jakož obyčej menších úředníkuov aby požívali, ale aby nikdy z těch tří úředníkuov nebyla dva bratří usazena k úřadu.
Ustavení, aby psanci úřaduov nedrželi ani byli úředníci
Ktož sedí na úřadu jiné súdíce, mají čest a dobré obyčeje do sebe mieti, aby jiné ve cti súdili, nemajíce poškvrny na sobě. A protož chcme tomu a přikazujem, aby žádný psanec nikdy nebyl přijat v žádný úřad ani v konšelstvo, ješto sluší k súdu, aby lidi súdili. A také žádný lichevník zjevný a poznalý aby nebyl usazen na úřad, ješto sluší k soudu.
Ustavení o přísaze úředničí
Málo by platno bylo práva ustanovovati, když by ti, ješto jim úřad poručen, věr[111r]číslo strany rukopisuně a s rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu v spravedlnosti, aby žádná chytrost při nich nebyla. Ustavujem a přikazujem, aby každý úředník, když bude zvolen a usazen na kterýžkoli úřad v našem českém království, jenž by měl sedati na súdě,[1]vynecháno: aby přísahu učinil, na božím čtení polože dva prsty přede všemi, kdež by měl súditi, že [má]text doplněný editorem králově milosti i každému spravedlnosti činiti v svém súzení. A toho neobleviti pro žádnú věc.
Ustavení o purkrabích panských
Když by který purkrabie nebo[f]nebo] ne pohradný hradu nebo tvrze královy nebo kterého kniežete neb pána šlechtice, kterého mana králova aneb jiného zemana českého hradu nebo tvrze jemu poručené pánu svému nechtěl zase postúpiti a vzdáti aneb se jemu kterakž kolivěk zprotivil, tehdy víry a cti má býti odsúzen i všeho svého, což by kde měl, na milost páně hradu toho, jenž jest od něho držel. A všecka obec kraje toho má vstáti proti němu a dobyti jeho i dáti jej jako zrádci na smrt ku popravě najbližší, aby jej oběsili.
Ustavení o úřednících větších desk pražských
Obyčeje dobrého, jenž jest byl od dávna, potvrzujíc v našem českém království i písmem svatým dovodíce,
