[108v]číslo strany rukopisuplatno by bylo nám takú snažnost království českému nésti, ješto jest bylo dosti churavé, by pán buoh vyzdvižením našeho ciesařství byl nad lidem tohoto královstvie se nesmiloval.
A protož na umučenie božíiem mocně zapoviedáme všem kniežatuom, pánuom, šlechticuom, manuom, vladykám, měšťanuom i vší obci našeho království českého, aby žádný pro žádnú věc nikdy sobě svobod na žádné dědiny, na hrady neb na tvrze na králi neprosil ani směl prositi, a zvláště na dědiny, na hrady aneb na města, kterýžto jsú vysazení na mezech královstvie českého, než aby ta města, hradové i což k nim přísluší byli v poslušenství našem a králuov českých budúcích, jakož jsú od staradávna byli. A také ustavujem, aby žádný král po nás budúcí těch, ktož by chtěli s ztracením svého duostojenstvie a pod přísahú, kterúž sám pán buoh mstí. A ktož by toho prosil, aby nad ním duchovně buoh pomstil a toho, což by uprosil, aby byl odsúzen.
A jiná kniežata, páni šlechtici, vladyky, měšťané i všecka obec našeho královstvie českého mají naň o dědinu ruku vstaviti a jeho zbožie zebrati i jej víry a cti [109r]číslo strany rukopisuzbaviti a odsúditi, jako zrádce a dráče obecného dobrého a našeho královstvie českého.
Obnovenie přísahy královské
Také má král český přisíci a přísahu obnoviti, že nikdy pro žádnú věc na mezech královstvie českého nedopustí umenšení v žádném kraji, leč buď od meze královy komory, leč bude od meze jiných kniežat neb šlechticuov neb vladyk nebo měst nebo jiných kterých koli osob, ješto k české zemi slušejí, a zvláště duostojenstvie a svobody královské aby bránil, práv a hraduov i vší obce české, jakož v prvním našem ustanovení jest popsáno.
A to dvoje ustanovenie přikazujem, aby čteno bylo na každé léto v Praze na hradě v suché dny před obcí.
Ustavení o úřednících královských
V duostojenstvím větčiem a v úřadích větších bývá větší nesnáz, a protož sluší s rozmyslem a s dobrú pamětí každému úředníku ustaviti, nežli by bez rozmysla ustavě v tesknost i v škodu přijda i hledal k tomu pomoci neb prosil. A protož s dobrým rozmyslem přikazujem i ustavujem, aby najvyšší komorník, najvyšší sudí a najvyšší písař zemský, kteříž ma[109v]číslo strany rukopisují
