[p3v]číslo strany rukopisukomu rozkáže, vyšel z bytu vezdejšího a v prach se obrátil, by třebas tisíc let na světě mohl živ býti.[1]Ps 90,4 Potom i od krále Davida, kterýž v žalmu svém 139. praví, že všickni dnové života jeho prvé, nežli se zjevili, zapsáni v knihách Božích byli. Naučilať jsem se tomu i z svého vlastního zkušení, nebo v tom velikém moru léta etc. LXXXII., ačkoli táž[a]táž] taž střela Boží také osoby mé se dotkla a dítky všecky mi pomřely, však rána její mně smrtedlná nebyla a manžela mého nejmilejšího, kterýž nás věrně opatroval, tehdáž ani se nedotkla. Tohoto pak roku a nedávno pominulých dnů téhož manžela mého, největší po Pánu Bohu mé potěše[p4r]číslo strany rukopisuní, táž střela všemohoucího a nejvyššího Boha smrtedlně postřelila a mne s dvěma syny a jednou dcerou v sirobě pozůstavila. I což k tomu smutná a sirá žena mám říci, než vůli svou ve vší pokoře a poníženosti vůli božské poddati a takovému soudu jeho spravedlivému se pokloniti, i tu žalostivou píseň s Jobem svatým zpívati: Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, budiž jméno jeho požehnáno, a žalmem 147. sebe i dítky své těšiti, v němž David vysvědčuje, že sám Bůh o sirotky se ujímá a má v péči z nich každého. A že on i vdov v zarmoucení bývá jejich utěšení.[2]Ps 146,9
Témuž i vy, pane Jene Theodoře a pani Doroto a Kateřino, z vlastního svého zkušení [p4v]číslo strany rukopisumohli jste se naučiti tohoto i pominulého roku. Nebo vím o tom dobře, že pani mátě váše jako rozšafná a pobožná žena, požívajíc rady a naučení výborných a zkušených lékařův, všecky své dítky a vnoučata všemi těmi pomocmi, kteréž rozum lidský z vnuknutí Božího vymyslil, proti tomu neduhu věrně a upřímně před nim opatrovala, však přes to všecko, kdož toho nezná, jak veliký počet z domu a rodu vašeho umrlcův obojího pohlaví věku vydařilého a velmi ušlechtilého jest vynešen a do hrobu pana otce vašeho na krchov sv. Benedikta donešen? Tou příčinou hnut jsa můj nejmilejší manžel pan mistr Daniel Adam z Veleslavína za ži[p5r]číslo strany rukopisuvobytí
