zjeviti skutky své na něm. Ne že by neměl Bůh k němu spravedlivé příčiny z jeho porušeného a nakaženého přirození, v němž on se, jako i jiní všickni smrtedlní lidé, hned z života matky své narodil, a třebas těžší pokuty nežli jest slepota zasloužil, ale že ho tim skutkem Bůh za zvláštní nástroj sobě zvolil, v němž by skrze jednorozeného syna svého oslaven byl. Až potud o příčinách.
Snášení záleží na rozjímání příčin
Kterak by pak člověk křesťanský takové těžkosti, zármutky a bídy podnikati, snášeti a přemáhati měl, již také toho kratičce dotkneme. Předně, žádný svévolně těžkostí na sebe uvozovati nemá, nebo o takových nemohlo by řečeno býti, že je Bůh přepustil. Pakli na koho mímo vůli jeho co odporného, nelibého a strastného přijde, má zření své k Bohu obrátiti a mysliti o vůli jeho, proč by ho Bůh kárati a trestati umínil. Zdali aby ho u víře a trpělivosti pozkusil, čili aby na něm některé výstupky a hříchy jeho ztrestal? Aneb, aby ho před hříchy (odjímaje mu příčiny k hřešení) zachoval? Jakož pak člověk křížem obtížený na mnohé rozpustilosti se zapomíná, v něž by snad, v štěstí jsa, snadně se svábiti a uběhnouti mohl.
Na modlitbě k Bohu
Druhé, má se uteci k modlitbě svaté a poručiti se milosti Boží, zvláště cítí-li to při sobě, že ho Bůh jako hříšníka trestati chce, a srdečně k němu volati: Bože, buď milostiv mně hříšnému a nenakládej se mnou vedlé hříchův mých, ale vedlé nesmírného milosrdenství svého. Nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť nebude před tebú ospravedlněn žádný živý. Pakli by od bezbožníků, ne pro hříchy své, ale pro vyznání pravého náboženství aneb jinou při spravedlivou ssoužení a úzkosti nevinně trpěl, má se modliti říkaje: Pane, neuvoď mne v pokušení, ale vysvoboď mne od zlého a zachovej, prosím, ať se nižádným ssoužením a těžkostem od vyznání tebe a tvé svaté pravdy odstrašiti a odvesti nedám, ale při tobě a pravdě tvé až do konce stále setrvám.
Na víře nepochybné
Třetí, těm, kteříž protivenství a těžkosti trpí, potřebí jest víry, aby cele a nepochybně věřili, že Bůh Otec nebeský svou rukou je tresce a všecko to zlé na ně vzkládá pro jejich dobré, chtěje jich jakožto věrný a laskavý otec pocvičiti, poučiti, skusiti a od zatracení zachovati.
Na naději pevné
Čtvrté, mají míti naději, že je Bůh časem svým z milosti své téhož kříže, kterýž na ně nyní vzložil, konečně zprostí.
1. Kor. 10,13
A tať naděje vyplývá z víry, kterouž pevně věříme, že Bůh jest věrný a že nedopustí nás pokoušeti nad náši
