čieše vystrouhaná, nikdy nepotřebujíc pitie. Břicho tvé jako stoh pšenice vosutý kvietím. Ct7,3 Dva prsi tvá jako dva srnci, blíženci srní. Ct7,4 Šíje tvá jako věže slonová, oči tvoji jako rybníci v Ezebon, ješto sú v bráně dcery množstvie. Nos tvuoj jako věže libanská, kteráž patří proti Damašku. Ct7,5 Hlava tvá jako hora Karmelus, vlasi hlavy tvé jako zlatohlav královský vložený do žlabóv k vyprání. Ct7,6 Kterak krásná si a kterak velmi výtečná, najmilejšie, v rozkošech! Ct7,7 Zróst tvuoj podobný jest palmě a prsi tvé hroznóm. Ct7,8 (Ženich o kříži die:) Řekl sem: „Vstúpím na palmu a natrhám ovotce jejieho.“ (Ženich o choti:) I budúť prsi tvé jako hroznové vinnice a vuoně úst tvých jako vuoně jablek. Ct7,9 Hrdlo tvé jako víno najlepšie. (Cierkev o Kristovi die:) Hodné milému mému ku pití a rtuom i zubóm jeho k přežívaní. Ct7,10 (Chot o ženichovi:) Já milému mému a ke mně obrácenie jeho. Ct7,11 (Cierkev o Kristovi:) Poď, milý muoj, a vyjděmy na pole, bydleme ve vsech. Ct7,12 Ráno vstaňme na vinnici, ohlédajme, již li je zakvetla vinnice, vydávají li kvietie ovotce, ktvú li jablka zrnatá, tuť dám tobě prsi mé. Ct7,13 Jablka mandragory vydaly jsú vuoni svú v branách našich, všeckna jablka, stará i nová, zachovala sem tobě, milý muoj.
Kapitola VIII.
Ct8,1 (Hlas patriarch o Kristovi:) Kto mi dá tě, bratra mého, požívajícieho prsí matky mé, abych nalezla tě samého vně a políbila bych tě a již mnú žádný aby nepohrdal? Ct8,2 Chopím se tebe a povedu tě do domu matky mé a do pokojíka rodičky mé. Tu mě budeš učiti a dám tobě nápoj z vína udělaného a mest z jablek zrnatých mých. Ct8,3 Levice jeho pod hlavú mú a pravice jeho obejme mě. Ct8,4 (Hlas Kristuov:) „Zavazuji vás, dcery jeruzalémské, abyšte nebudily ani vstáti kázaly milé mé, dokavadž sama nebude chtieti.“ Ct8,5 (Hlas synagogy k cierkvi:) Která jest toto, kteráž vstupuje s pouště, plná rozkoší, vzpoléhajíci na milého svého? (Hlas ženichuov k nevěstě:) Pod stromem jabloňovým zbudil sem tě, tutě porušena matka tvá, tutě poškvrněna rodička tvá. Ct8,6 (Cierkev k Kristovi:) Polož mě jako znamenie na srdce tvé a jako znamenie na ramenu tvém, nebo silnátě jako smrt milost, tvrdé jako peklo milovánie, světedlnice jeho světedlnice vohně a plamenuov. Ct8,7 Vody mnohé nemohly sú uhasiti lásky aniž řeky zatopie jie. Dal li by člověk veškeren statek domu svého za milovánie, jako nic pohrzie jím. Ct8,8 (Kristus k synagoge o cierkvi:) Sestra naše maličká jest a prsí nemá; co učiníme sestře našie v den, kdyžto bude namlouvána? Ct8,9 (Kristus sobě otpoviedá:) Jest li zed, udělajme na nie alkéře střiebrné. Jsú li dveře, spojme ji dskami cedrovými. Ct8,10 (Otpoviedá cierkev:) Já sem zed a prsi moji jako věže, jakž učiněna sem před ním jako pokoj nalézajíci. Ct8,11 (Synagoga k cierkvi die:) Vinnice má byla jest pokojnému v té, kteráž má lidi, poručil ji strážným. Muž přinášie za ovotce jejie tisíc střiebrných. Ct8,12 (Kristus die:) Vinnice má přede mnú jest, tisíc tvých pokojných a dvě stě z těch, kteříž ostřiehají ovotce jejieho. Ct8,13 Kteráž bydlíš v zahradách, přietelé očekávají tebe, daj mi slyšeti hlas tvuoj. Ct8,14 (Hlas cierkve k Kristovi:) Utec, milý muoj, a přirovnaj se k srně a k kolúchovi jeleniemu na horách vonných věcí!
