kterak je opět zmaži? Ct5,4 (Hlas cierkve o Kristu:) Milý muoj vztáhl jest skrze dieru ruku svú a břicho mé zatřáslo se jest k dotknutí jeho. Ct5,5 Vstala sem, abych otevřela milému mému. Ruce mé kapaly sú myrrú a prstové moji plni myrry najlepšie. Ct5,6 Závoru dveří mých odevřela sem milému mému, ale on uchýlil se bieše a pominul. Duše má rozplynula se, když milý muoj mluvil jest. Hledala sem, a nenalezla sem ho, volala sem, a nevozval mi se. Ct5,7 Nalezli mě ponocní, kteříž obcházeli město, zbili mě a ranili, vzali plášť muoj strážní zdí. Ct5,8 Zavazuji vás, dcery jeruzalémské, najdete li mého milého, abyšte pověděly jemu, že milostí nedužím. Ct5,9 (Hlas synagogy:) „Jaký jest milý tvuoj z milého, ó najkrašie z žen? Kteraký jest milý tvój z milého, že si tak nás zavázala?“ Ct5,10 (Hlas cierkve o Kristovi:) Milý mój bielý a červený, vybraný z tisícóv. Ct5,11 Hlava jeho zlato najlepší, kštice jeho jako ratolesti palmové, černé jako havran. Ct5,12 Oči jeho jako holubice nad potoky vod, kteréžto mlékem zmyty sú a sedají podlé prouduov najplnějších. Ct5,13 Líce jeho jako zahrádky vonných věcí, nasazené od apotekářuov. Rtové jeho lilia, jenž kapají myrrou první. Ct5,14 Ruce jeho hladké, zlaté, plné jacinktuov. Břicho jeho slonové, obložené kamenem drahým zafírem. Ct5,15 Hnátové jeho slúpové mramoroví, ješto postaveni jsú na podvalách zlatých. Tvářnost jeho jako Liban, vybraný jako dřievie cedrové. Ct5,16 Hrdlo jeho přechutné a veškeren žádúcí. Takovýtě milý muoj a tentě přietel muoj, dcery jeruzalémské. Ct5,17 (Hlas synagogy k cierkvi:) „Kam je odšel milý tvuoj, ó najkraššie z žen? Kam se jest uchýlil milý tvuoj? A hledati ho budem s tebú.“
Kapitola VI.
Ct6,1 (Hlas cierkve:) Milý muoj sstúpil do zahrady své, do miesta vonného kořenie, aby se pásl v zahradách a kvietie liliové aby zbieral. Ct6,2 Já milému mému a milý mně, kterýž pase se mezi kvietím. Ct6,3 (Hlas Kristuov k cierkvi:) Krásnás, přítelkyně má, ochotná a užitečná jako Jeruzalém, hrozná jsi jako vojenský špic šikovaný. Ct6,4 Odvrať oči tvé ode mne, neb před nima sem zaletěl. Vlasové tvoji jako stádo koz, kteréž se okázaly z Galaad. Ct6,5 Zubové tvoji jako stádo ovcí, kteréžto vystúpily sú z kupadla, všeckny po dvém jehňat majíce a jalové nenie mezi nimi. Ct6,6 Jako točenice červená rtové moji a výmluvnost tvá sladká, jako kuora jablka zrnatého, tak jahódky lící tvých krom tajných věcí tvých. Ct6,7 Šedesát jest královen a osmdesát ženim a mladic nenie počtu. Ct6,8 Jedinátě holubička má, dokonalá má, jedinátě matky své, vyvolená rodičky své. Viděly sú ji dcery sionské a najblahoslavenější ohlašovaly, královny i ženimy chválily sú ji. Ct6,9 Která jest toto, jenž se béře jako dennice vycházejíc, krásná jako měsiec, výborná jako slunce, hrozná jako vojenský šik k bitvě nastrojený? Ct6,10 (Hlas cierkve k synagoji:) Vešla sem do zahrady ořechové, abych viděla jablka údolnie a bych opatřila, již li sú zakvetly vinnice a zplodila li sú se jablka zrnatá. Ct6,11 (Hlas synagogy k cierkvi:) Nevěděla sem, duše má zarmútila mě pro vozy Aminadabovy. Ct6,12 (Hlas utěšený cierkve k synagoge:) Navrať se zase, navrať se, Sunamitská, navrať se zase, navrať se, ať pohledíme na tě!
Kapitola VII.
Ct7,1 (Hlas synagogy o cierkvi:) Co uzříš na Sunamitské, jediné houfy vojenské? (Hlas Kristuov o cierkvi:) Kterak velmi krásní jsú krokové tvoji v třevícech, dcero kniežete! Spojenie tvých bedr jako zápony, kteréžto udělány jsú rukú řemeslníka. Ct7,2 Pupek tvuoj jako
