o Kristovi die:) „Zdali ste viděli toho, jehož miluje duše má?“ Ct3,4 A když maličko pominula sem je, nalezla sem, jehož miluje duše má. Chopila sem se ho, aniž se ho spustím, dokavadž ho neuvedu do domu matky mé a do pokojíka rodičky mé. Ct3,5 (Hlas Kristóv:) Zavazuji vás, dcery jeruzalémské, skrze srny a jeleny polnie, abyšte nezbuzovaly ani vstáti kázaly zmilelé, dokavadž sama nebude chtieti. Ct3,6 (Synagoga o cierkvi:) Která jest tato, kteráž vstupuje přes púšť jako sloup dymní z vonných věcí, myrry a kadidla i všelikého prachu apotekářova, složeného z rozličných věcí? Ct3,7 (Hlas cierkve:) Aj, ložce Šalomúnovo šedesát silných ostúpili sú z najmilejších lidu izrahelského, Ct3,8 všickni držiece meče a k bojóm najučenější, jednoho každého meč na jeho bedrách pro strach noční. Ct3,9 (O Kristovi die:) Pokojíček udělal sobě král Šalomún z dřievie libanského, Ct3,10 slúpy v něm zdělal střiebrné, odpočivadlo zlaté a opal svrchu i okolo zlatohlavem a u prostředku drahé věci rozestřel pro dcery jeruzalémské. Ct3,11 (Hlas cierkve o Kristovi:) Vyjděte, dcery sionské, a pohleďte na krále Šalomúna v koruně jeho, kterúž korunovala ho matka jeho v den oddávanie jeho a v den veselé srdce jeho.
Kapitola IIII.
Ct4,1 (Hlas Kristóv:) Kterak krásná si, přietelkyně má, kterak krásná a převýtečná jsi! Oči tvé jako holubičie kromě toho, což vnitř skryto jest. Vlasi tvoji jako stáda koz, kteréžto vycházejí z hory Galaad. Ct4,2 Zubové tvoji jako stáda ovcí postřižených, kteréž vystúpily z kupadla, všeckny majíce po dvém jehnec, a jalové nenie mezi nimi. Ct4,3 Jako točenice červená rtové tvoji a řeč tvá sladká. Jako křížala jablka zrnatého, tak jsú líce tvé krom toho, což jest vnitř skryto. Ct4,4 Jako věže Davidova hrdlo tvé, kteráž udělána jest s alkéři, tisíc štítuov visí z nie, všeliké oděnie silných. Ct4,5 Dva prsi tvá jako dvě laníčce, srny blíženci, ješto se pasú v kvietí. Ct4,6 Dokavadž nevyvýší se den a sklonie se stienové, puojdu na huoru myrry a do údolé kadidla. Ct4,7 Všecka si krásná, přietelkyně má, a poškvrny nenieť na tobě. Ct4,8 Podiž z Libanu, choti má, poď z Libanu, poď, budeš korunována, s výsosti Amana a s svrchu Sanir a Hermon, z jeskyň lvových, s hor pardových. Ct4,9 Ranila si srdce mé, sestřičko má a choti, ranila si srdce mé jedniem okem tvým a jedniem vlasem šíje tvé. Ct4,10 Kterak jsú krásné prsi tvé, sestro má, choti! Krašie jsú prsi tvé nad víno a vuoně mastí tvých nade všeckny vonné věci. Ct4,11 Plást strdi tekúcí rtové tvoji, choti, med a mléko pod jazykem tvým a vuoně rúcha tvého jako vuoně kadidla. Ct4,12 Zahrada zavřená, sestro má, choti, zahrada zavřená, studnice zapečetěná. Ct4,13 Vypušťovánie tvá ráj jablek zrnatých s jabloňovými ovotcemi. Cypra s nardem, Ct4,14 nardus a šafrán, fistula a skořice se vším dřievím libanským, myrra a aloes se všemi prvními mastmi. Ct4,15 Studnice zahrad, prohlubně vod živých, kteréž plynú s prudkostí s hory libanské. Ct4,16 (Hlas cierkve, duch dary dává:) Otejdi, větře puolnoční, a věj, větře polední, a prověj zahradu mú, ať plynú vonné věci jejie.
Kapitola V.
Ct5,1 (Cierkev o Kristovi die:) Přídiž milý muoj do své zahrady, aby jedl ovotce z jabloní svých. (Kristus die:) Podiž do zahrady mé, sestro má, choti, požal sem myrru s vonnými věcmi mými. Jedl sem plást s strdí mú a pil sem víno mé s mlékem mým. (Kristus k apoštolóm:) Jezte, přátelé moji, píte až do hojnosti, najmilejší. Ct5,2 Jáť spím, a srdce mé bdí. (Hlas cierkve:) Hlas milého mého, jenž tluče: „Odevři mi, sestro má, přietelkyně má, holubičko má, nepoškvrněná má, neb hlava má plná jest rosy a lilíkové moji plní sú krópějí nočních.“ Ct5,3 Svlekla sem s sebe sukni svú, kterak se v ni obleku? Umyla sem nohy své, i kterak
