arciknížecí o tom milostivě poručiti, aby Jeho Milost ráčil spolu s ouředníky a s soudci zemskými a radami Jeho Milosti císařské soudu komorního to milostivě před sebe vzíti a uvážiti a na místě postaviti anebo soud zemský.

Kdež Jeho Milost císařská jakožto král český Janovi nejstaršímu z Lobkovic a na Zbiroze a Točníku nejvyššímu hofmistru Království českého ves řečenou Břežany od panství hrádku Křivoklátu ven z toho panství ležící dědičně postoupiti a proti ní zase jiné dvě vsi k tomu panství hrádeckému přiležitějších, totiž Lešany a Nesuchyně, od něho Jana z Lobkovic nejvyššího hofmistra Království českého ujíti, a což jest zápisuov na týchž dvou vsech vejše nežli ta ves Břežany stojí on Jan z Lobkovic nejvyšší hofmistr Království českého měl, to jest jemu Jeho Milost císařská na hotových penězích dodati ráčil. I k tomu stavové své povolení dávají, aby Jeho Milost císařská jemu takovou ves do desk zemských dědičně vložiti a vepsati dáti ráčil.

Též za to se k Jeho Milosti císařské všickni tří stavové přimlouvají, aby Jeho Milost císařská Janovi mladšímu z Lobkovic a na Tejně Horšovském nejvyššímu purkrabi pražskému na prostavení a opravu zámku a panství táchovského dva tisíce kop grošuov českých k prvním sumám přiraziti a připsati milostivě ráčil tak, aby jemu ta suma při vyplacení podlé jiných sum zase dána a zaplacena byla. A stavové k tomu své povolení dávají.

Na tomto jsme se všickni tří stavové snesli, kdož by koli myslivce svého náchlebního měl, ten každý list jemu pod pečetí svou, že jemu k potřebě s myslivosti jezdí anebo chodí, dáti má. Pakli by kdo nemajíce takového listu od pána svého po myslivosti jezdící anebo chodící postižen byl, ten každý od toho, kdož by jej tak bez listu po myslivosti postihl, vzat býti má. Pakli by ho vzíti nemohl, má naň, že jest po myslivosti proti zápovědi jezdil anebo chodil, to osvědčiti a ku pánu toho osvědčeného o pokutu, aby mu jí na něm dopomohl, poslati. A nedopomoh-li by, k němu o to, jakž Zřízením zemským o tom vyměřeno jest, hleděti a na něm se té pokuty dosouditi a dále se v tom podlé téhož Zřízení zemského zachovati, než sedláci ti žádných myslivostí provozovati nemají, tak jakž o tom Zřízením zemským prvé vyměřeno jest, a mímo to žádnému v městě ležáku aneb podruhu ani sedláku takový list, aby po myslivosti jezdil nebo chodil, od žádného z stavouv, kromě náchlebnímu myslivci, dán býti má.