z pšeničných zrn. K témuž mléko ssedlé směš dobře s sádlem, a tiem miesto maž. A k témuž spomáhá lýko s lípy nově sedřené a na to přiložené; než dřieve má býti do studené vody vloženo a v nie za dobrú chvíli ostaveno, nebo z něho tuk vyjde, a ten zbera, máš miesto mazati spálené. A když spálenina spadne, tehdy na to miesto buď kuože uvedena, kterúžto uvede mast bielá, nebo mast litargirucizojazyčný text a každý prach scelistvý.

Kapitola IX. O neštoviciech a objitření.

Druhdy přiházie se otok na holeni s objitřením nežitným a s neštovicemi hnojícími. Lék toho tento jest: trus holubí s octem v víně rozdělaný, a flastr z toho přilož, a bude liť třeba, obnov a opakuj, až všecken hnój vytiehne a noha spleskne. A potom zmý nohu kyselem neb procezeninú otrubóv, nebo tiem porušeniny, jsú li které, zacelejí, a zvláště, když budú potom mazány olejem ořechovým, sírú a kadidlem, nebo mastmi dřéveřečenými.

Kapitola X. O raciech a střielech na holeni.

Přivrže li se rak neb střiel na holeně, neslušie tu ani řezánie ani připalevánie požívati, než toliko leptavých lékóv, a to se móž dieti skrze přikládanie soli sprostné. A na to přikládaj flastr z múky pšeničné, a tuk vyžďatý z opichu a strdi, ať by shnilo maso porušené, aby snadně mohlo býti sňato, a potom miesto zacel.

Kapitola XI. O křeči a vycezení mnohé krve.

Připadne li křeč k ráně pro přielišné tečenie krve, nemóž býti uléčen, jestliže nenie toliko v jednom údu, ale v mnohých. Pakli v jednom údu bude, ne proto vždy smrtedlný jest.

Kapitola XII. O křeči z naplněnie.

Pakli připadne křeček z naplněnie, tak že bude ubodena žilna nebo myška: vstúpí liť k kořenu nebo k kmenu žilin, tak že hrdlo spředu nebo s zadu skrčí, smrtedlný jest. Pakli jest nevstúpil k kořenu žilen, a bude na jiném údu, tehdy nemocný má požívati vody, v niežto šalvije a lavenduli a cukru