[300] než by v svém domě [50v]číslo strany rukopisuk škodnému hříchu

měl škodně hráti, i ku posměchu.

Neb ve jhře muož každý znáti,

žeť nemohú všickni vyhrávati.

Ktož prohrají, tiť se hněvají,

[305] a proto na sobě toho znáti nedají.

Tu již ďáblové radostí pleší.

že takový proti Pá[51v]číslo strany rukopisunu Bohu dvakrát hřeší.

A ktož vyhrávají, tiť jsú veselí,

ale jistě té radosti v Bohu nevseli.

[310] Všickni neujdú před Bohem [52r]číslo strany rukopisušrámu,

ktož prohrají, i ktož při zisku ostanú.

Raději rač vésti, jako své dítě,

kterak mám býti živ na světě,

najprv [52v]číslo strany rukopisuPána Boha v paměti maje,

[315] což mé osobě přísluší, dobře znaje,

čím zasluhovati lásky u pána svého,

a v [53r]číslo strany rukopisujaké lásce míti sebe vyzšího,

a přátel jak mám dobývati,

a jak dobytých pilně zachovati.

[320] Maje od tebe vý[53v]číslo strany rukopisubornú správu,

jakú před lichým mám míti výstrahu,

před přátely ošemetnými

a služebníky nevěrnými,

a věr[54r]číslo strany rukopisuných sluh jak užívati mám –

[325] neb já toho v své mladosti neznám –

a jak mám služebníka vésti,

pokudž mi muož v jaké služ[54v]číslo strany rukopisubě snésti,

časem pustiti hřmot na jednoho zpět,

aby se toho lekalo šest nebo pět,

[330] jaké ku platnému služebníku učiniti [55r]číslo strany rukopisuhnutí,

abych ho neuvedl v nadutí,

a jak houf služebníkuov šikovati,

aby jeden druhého bez závisti mohl milovati,

žádný aby nevzhlédal na druhého liše,

[335] raduje se posměchu tovaryše,

pod pokutú takové tretny,

že by mu se mohlo říci: [56r]číslo strany rukopisu„Sluho nešlechetný!“

Ale služebníky abych sobě tak zvésti uměl,

pokudž bych jich najlepší užitek měl,

[340] aby každým bylo všeho [56v]číslo strany rukopisušetřeno,

jako by mu bylo všecko svěřeno:

pochlebníka ošemetného,

žádám při tom naučení tvého,

rač mi to dáti poznati,

[345] kudy bych se ho mohl varovati.

Opatř mne služebníkem takovým, žádám chtivě,

ať se má ke mně před lidem uctivě,

ale [57v]číslo strany rukopisukdyž budeva sama dva, v tu dobu,

uzná li toho příhodnú potřebu,

[350] neuměl liť bych v čem slušně panovati,

ať neme[58r]číslo strany rukopisušká oznamovati,

duotklivú domluvú ať se mne nechybí!

Všeckoť rád přijmu, když bude kromě lidí,

ve všemť se [58v]číslo strany rukopisuk němu povolný schytnu,

[355] jedné ať mi nehrozí bitnú!

Však, ačť budu múdrý, dovtípiť se toho,

což by naň příslušelo. [59r]číslo strany rukopisuMnoho

takovýmť mi služebníkem jistě vyhrati,

dá liť mi ho milý Pán Buoh dostati[3]tak slovo opravil mladší písař, z původního zápisu je čitelné pouze počáteční do–.

[360] Neb jakž by mi přišlo s mladými [59v]číslo strany rukopisuna radu,

žádný užitek, a strach pádu!

Neb není div, když koho mladý kuoň ztluče,

ktož naň vsede bez rozvahy ruče.

Mnoho bych měl požádati tebe,

[365] aby ráčil naučiti, sám od sebe

služebníky jak mám znáti

a kterak jich užívati.

Než mladěť povím, ať ta řeč známa,

chtěl bych, ať na mně mají milostivého pána.

[370] Byť mi slúžili tak, jakž má býti milo,