hýbal,jestliže bych se v ně bez studu vydal.

[405] Ne takový buď, aby byl světské vtipnosti,

ale ten, kterýž by byl z božské múdrosti,

aby mne vedl napřed v bázeň Boží,

odtud se všecky dobré věci složí.

Potom ať mi oznamuje řád světských výsostí,

[410] podle vyzších i nižších znamenitostí,

jak mám k komu a s kým vjíti v zachování,

jakž se kde uzná potřebné seznání.

O služebníky ať přijmu radu zdravú,

v jakú s nimi mám býti uveden povahu,

[415] já abych jich užíval v svých potřebách,

a oni aby mi platni byli v službách.

Neb statek skrze služebníky dobyt i ohájen bývá,

a zase skrze služebníky též ztracení mívá.

Též ať radú nebývám opuštěn,

[420] jestliže bych s kým z neštěstí v svádu byl spuštěn,

postúpaje po múdré radě,

ať spravedlnosti hledím při každé svádě,

v Pána Boha a v spravedlnost úfaje

víc, než tisíc koní na placu maje.

[425] Byl li bych proti komu hněvem trápen,

ať počíti svády nebývám kvapen,

bych pak dva i tři štusy vytrpěl,

leč bych o tom naději dobrú měl,

že podle spravedlnosti i světského práva

[430] každý dobrý mne v pravdě zastává.

Ač mnoho bylo by o tom mluviti,

jakého naučení k tomu měl bych dojíti,

co vojenský řád má za úpravu,

slyšíc při tom rozumnú správu,

[435] jak zámkuov sluší nepřáteluom hájiti,

a v jakém řádu na poli se zastaviti,

a jakého lidu třeba k tomu,

nevzchází liť i to na mysl někomu,

aby to sepsal ku potřebě a strojně,

[440] nebť při řídkých bývá toho hojně.

Mnohému se zdá, že vyvalí zámky cizé,

coť nevidí, anoť mu statek jeho zmizé,

zvlášť ktož se mýlil při válce v spravedlnosti

a nepoznal k tomu rozšafných navyklostí.

[445] Drahé štěstí, zlatem nezaplaceno,

ale neštěstí chudé, za múchutě kúpeno.

Pán Buoh za škodu každému stojí,

ktož v něm bojuje a jeho se bojí.

Protož, najmilejší otče pane,

[450] kdyžť mi toho ta potřeba nastane,

abych k rozličným věcem vzal naučení,

budiž z synovské lásky mne od tebe dotčení.

Neboť vím, bude liť při mně ta povaha,

abych najvíc miloval Pána Boha

[455] a tebe ctil a slyšel jako otce milého,

že přede mnú neskryješ toho ani jiného.

Dajž mi Pán Buoh, ten obyčej abych míval,

tebe v ničemž nikdy nehněval.

Navrátímť se zase k sobě samému,

[460] poděkujíc Pánu Bohu milému,

že sem živ a rostu pod nebem,

krmě se na tento čas přítomným chlebem.

Dajž, Pane Bože, čím dál tím víc

abych rostl, tvú svatú milost nade vše milujíc,

[465] pana otce a paní matku

miloval silnú láskú bez zmatku,

a komuž mne svěří, jenž by mi se hodil,

z jeho učení nikam abych se nesvobodil,

než ve všem abych podnikl jeho naučení

[470] k svému lepšímu a jim ku potěšení.

Dobře sem počat a dobře sem se narodil: