měšec když zděraví, hotovým veta –

a těžko dobýti statku v tato léta.

Žádám, otče, že mi neráčíš za zlé míti

[265] a mne v tomto vyslyšeti,

postúpíš liž mi které schrány k bytu,

a hosté do domu ke mně že se poskytú,

ve vší kratochvíli ať jim dostojím,

slušně nakrmím i napojím.

[270] Ale tomu, prosím, nedopúštěj dostati,

abych měl s kým škodně o peníze hráti,

nebť mnozí umějí dozrale uklátiti

a hospodáře častou pobídkú usaditi.

A tuť na něm mnohý vyhrati hledí,

[275] co by on měl dáti do roka čeledi.

Škodnátě to věc a nelibá,

zdařiž Pán Buoh, ať jest mne v tom chyba!

Račiž mne naučiti hostinské ctnosti,

ať jich poctím v šlechetnosti,

[280] v jídle a pití účastnost přední aby měli,

pokudž nás k tomu Pán Buoh nadělí.

Rozprávky naše při dobrým kvasu

ať jsú napřed o Pánu Bohu příkladem času,

v jeho přikázaní abychom chodili,

[285] žádajíc jemu býti najvíc milí,

kvasy takové abychom uměli míti,

pomnějíc na to, že máme umříti.

Dále pak v rozličné kratochvíli

můžeme sobě býti bez škody milí.

[290] Jakáť jest to věc o peníze hráti!

Zdaliž nemuož lepší kratochvíl nastati?

Čísti ale předkuov zachování,

pokudž ukáže v kronikách sepsání,

nebo rozkázati na loutnu hudci sříkati,

[295] nebo zpěvákuov ponuknuto buď zpívati,

bude liť pak skokuov a zápasníkuov píle,

i nechť i ti přičiní kratochvíle,

a by pak i dva páry kolcuov spustil:

toho všeho aby raději dopustil,

[300] než by v svém domě k škodnému hříchu

měl škodně hráti, i ku posměchu.

Neb ve jhře muož každý znáti,

žeť nemohú všickni vyhrávati.

Ktož prohrají, tiť se hněvají,

[305] a proto na sobě toho znáti nedají.

Tu již ďáblové radostí pleší.

že takový proti Pánu Bohu dvakrát hřeší.

A ktož vyhrávají, tiť jsú veselí,

ale jistě té radosti v Bohu nevseli.

[310] Všickni neujdú před Bohem šrámu,

ktož prohrají, i ktož při zisku ostanú.

Raději rač vésti, jako své dítě,

kterak mám býti živ na světě,

najprv Pána Boha v paměti maje,

[315] což mé osobě přísluší, dobře znaje,

čím zasluhovati lásky u pána svého,

a v jaké lásce míti sebe vyzšího,

a přátel jak mám dobývati,

a jak dobytých pilně zachovati.

[320] Maje od tebe výbornú správu,

jakú před lichým mám míti výstrahu,

před přátely ošemetnými

a služebníky nevěrnými,

a věrných sluh jak užívati mám –

[325] neb já toho v své mladosti neznám –

a jak mám služebníka vésti,

pokudž mi muož v jaké službě snésti,

časem pustiti hřmot na jednoho zpět,

aby se toho lekalo šest nebo pět,

[330] jaké ku platnému služebníku učiniti hnutí,

abych ho neuvedl v nadutí,

a jak houf služebníkuov šikovati,

aby jeden druhého bez závisti mohl milovati,