A hned pravím, že by mi nebyla laskava máti,

[70] kdyby mi nechtěla včas metlou dáti,

nebť se každému dobře hodí,

kohožť metla, když roste, provodí.

Děti mladí ať přede mnú hrají,

než prosím tebe, ať nade mnú moci nemají,

[75] ať já s nimi neodchodím sám na procházku

pro potomní tvú žalostnú nesnázku!

Před běhy a skoky ať sem v tvém ochránění,

abych neměl na tváři nového znamení.

Rozumná žena, prosím, ať mne ochrání,

[80] a z rukú mne žádnému nedadúc než své rovni.

Tuto také račiž znáti,

má najmilejší paní máti,

že rozumnú lásku ke mně máš míti,

tak jakž sluší k svému dítěti.

[85] Ukaž se časem jasné a někdy ostré tváři,

tak jakž se toho potřeba zdaří.

Neb což se komu najvíce zalibuje,

to mnohý člověk najvíce miluje,

a každý se k tomu má vésti jakž moha,

[90] aby nade všecko miloval Pána Boha.

Ó, dajžť se v tom, má nejmilejší matičko, státi,

aby pravú lásku uměla ke mně znáti.

Budeš liž mne milovati v Pánu Bohu,

jáť jistě tomu rozuměti mohu,

[95] žeť se nám to oběma bude hoditi,

pokudž nám Pán Buoh ráčí k tomu svoliti.

Když pak přiblížím se k létu sedmému,

když mi přijde zvykati něčemu jinému,

najmilejší paní matko, žádostivě toto chci,

[100] aby se přimluvila ku panu otci:

ať ráčí o mne tak pečovati,

v ničemž nedadúc času mrhati,

ať jsem poddán člověku rozumnému,

kterýž by uměl zhoditi věku mladému.

[105] Najprv abych se naučil čísti a psáti,

a což potřebného sobě znamenati.

Dále pak, pane otče muoj najmilejší,

okažiž mi se ochotný k žádosti najvděčnější

rač popříti k mému dobrému,

[110] též také i k utěšení svému,

k jazyku českému, k kterému sem přirozen,

latině a německy ať sem naučen.

Tak mi se vidí, ač ráčíš k tomu svoliti,

že mi se to do mé smrti bude hoditi.

[115] A dále jaký mi se při tom užitek zmaní,

toť porúčím k tvému rozeznání.

Popřeje liť mi milý Pán Buoh v živnosti,

abych umění toho dočkal s radostí,

podle toho, jakž počnu znikati,

[120] žádám, že povedeš k dobrému zvykati.

Svévolnost všicku zhasiž při mně,

byl liť bych v čem drsnat, ve všem k své vuoli sviň mě,

a což poznáš k užitku mému najlepšího,

ať po tvé vuoli následuji všeho.

[125] Osadiž na mne rozličnú stráži,

ať na mne se všech stran pilně váží,

a což bych koli učinil proti tvé vuoli,

neračiž mi toho trpěti nikoli.

Hry a utrácení marného

[130] odveď mne, prosím, dokudž mě znáš mladého,

a na to se ptaj po mně zjevně i kradí,

nebť se v to dávají velmi lidé mladí.

Tovaryžstvo bídné ať mi se zhaní,

nebť vede ke zlému bez přestání.

[135] Když pak podzniknu, žeť bych se hodil tobě,

rač mě někam odsélati po své potřebě,

ať času nemrhám a nejdu v rozpustilost,

ale ať mi připadá dobrá navyklost.