nadpodstatný chléb, pravé tělo Páně, skušujíc sebe hodně k nesmrtedlnosti duše a k životu věčnému přijímá.

Mat. 5

Jakž Spasitel dí: Kdo jí mne i on živ bude pro mne. A opět: Živ bude na věky.

Jan 6

Také svatý Ambrož, píšic o svátostech, žádné zmínky o víně nečiní a mluvíc o bratru svém Satyrovi (tak řečeném), praví, že jest s sebou nesl částku těla Božího v knížkách modlitebních; a tak že jest zachován od utonutí, když se lodi zlámala.

Eusebius Cesarienský v své Historiji přivozuje řeč slavného muže Dionysia Alexandrinského, jenž zmínku činí o Serapionovi mládenci, kterýž přinesl tělo Boží od kněze v truhličce zavřené a starci nemocnému potom podal namočené, aby mohl tim snažnějí přijíti; a to jest se stalo okolo léta od narození Syna Božího dvou stého.

Eusebius Caesa. Trip. Histo. Lib. 4. Capi. 44cizojazyčný text

Stalo se léta 200.

Ano až posavad v církvi svaté v krajinách na západ slunce trvalo široce a trvá přijímání pod jednou spuosobou, kteréhožto užívání obyčejného i my jsme zastihli.

Pod obojí pak spuosobou tolikéž jest podáváno bylo v prvotní církvi svaté i také potom, o čemž žádný pochybovati nemá, a ještě v církvi v krajinách východních od starobylého času až posavád trvá. Ano i v některých místech nádoby staré se nacházejí a před rukama jsou, z kterýchž svatost oltářní pod spuosobem vína podávána byla. Ale rozdíl se v nich nachází, že jinačejším dílem uděláni