[502r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcea vešken zástup bieše na zemi podlé moře. Mc4,2 I učíše je mnohým věcem v podobenstvích a pravieše jim v učení svém: Mc4,3 „Slyšte, aj, vyšel jest rosevač, aby rozsieval. Mc4,4 A když rozsieval, jedno padlo podlé cesty, a ptáci nebeští přiletěvše, szobali je. Mc4,5 A jiné padlo na zemi skalnú, kdežto nemělo země mnohé, a ihned vzešlo, neb nemělo hlubokosti země. Mc4,6 A když vzešlo slunce, uvadlo jest, a protože nemělo kořene, uschlo jest. Mc4,7 A jiné padlo mezi trnie, a zrostlo trnie i udusilo je a nedalo užitku. Mc4,8 Jiné pak padlo v zemi dobrú, a dáváše užitek vzhuoru vstupující a rostúcí, i přinášieše jedno třidcátý a jedno šedesátý a jedno stý.“ Mc4,9 I pravieše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,10 A když bieše sám, tázali sú ho ti, kteříž s ním byli dvanátcte, o podobenství. Mc4,11 I pravieše jim: „Vámť jest dáno znáti tajenstvie královstvie božieho. Ale těm, kteří sú vně, v podobenství všecky se věci dějí, Mc4,12 aby vidúce viděli, a neviděli a slyšíce slyšali, a nerozuměli, aby se někdy neobrátili a nebyli odpuštěni[29]odpuštěni] + eis lat. hřiechové.“

Mc4,13 I vece jim: „Neviete liž podobenstvie tohoto? A kterak všecka podobenstvie poznáte? Mc4,14 Ktož rozsievá, slovoť rozsievá. Mc4,15 A tiť sú, kteříž podlé cesty, kdežto se rozsievá slovo, a když uslyšie, ihned přicházie ďábel a otjímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jich. Mc4,16 A ti též sú, kteříž na skáli se rozsievají, kteříž když uslyšie slovo, ihned s radostí přijmú je. Mc4,17 A nemají kořene v sobě, ale sú časní, potom když vznikne zamúcenie a protivenstvie pro slovo, ihned se pohoršují. Mc4,18 A jiní jsú, ješto se v trnie rozsievají, ti sú, kteří slovo slyšie, Mc4,19 ale biedy světa a zklamánie zbožie, vedlé jiných žádosti vcházejíce, udušují slovo a bez užitku bývá učiněno. Mc4,20 Titoť pak sú, kteříž v zemi dobrú rozsieváni sú, kteříž slyšie slovo a přijímají a činie užitek, jedno třid[b]označení sloupcecátý a jiné šedesátý a jiné stý.“

Mc4,21 I pravieše jim: „Zdali přinesena bývá sviece, aby postavena byla pod kbelec aneb pod postel? Však aby byla na sviecen vstavena. Mc4,22 Nebť nic nenie skrytého, ješto by nebylo zjeveno, ani učiněno co tajného, ale aby najevo vyšlo. Mc4,23 Kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,24 I pravieše jim: „Vizte, co máte slyšeti: Kterú měrú budete měřiti, bude vám otměřeno a bude vám přidáno. Mc4,25 Neb kto má, bude jemu dáno, a kto nemá, také což má, bude od něho otjato.“

Mc4,26 I pravieše: „Takť jest královstvie božie, jako kdyby člověk uvrhl siemě v zemi Mc4,27 a spal by a vstával by v noci i ve dne, a siemě vzejde a vzroste, když on nevie. Mc4,28 Neb sama od sebe plodí země: najprvé bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. Mc4,29 A když s sebe vydá úrodu, ihned přičiňuje srp, neb jest přišla žeň.“ Mc4,30 I pravieše: „K čemu připodobníme[30]připodobníme] przipodobnieme tisk královstvie božie aneb kterému podobenství je přirovnáme? Mc4,31 Jako zrno horčičné, kteréžto když vsáto bude v zemi, menšie jest než všecka semena, která sú na zemi. Mc4,32 A když se vzplodí, vzcházie a bývá většie než všecky zeliny a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho moci budú ptáci nebeští přebývati.“ Mc4,33 A takovými mnohými podobenstvími[31]podobenstvími] podobenſtwiemi tisk mluvieše jim slovo, jakož mohli slyšeti, Mc4,34 a bez podobenstvie nemluvieše jim. Učedlníkuom pak svým súkromě vykládáše všecko.

Mc4,35 I vece jim v ten den, když bieše učiněn večer: „Poďme zase přes moře[32]přes moře] navíc oproti lat..“ Mc4,36 A nechavše zástup, pojali jej, tak že biechu[33]biechu] erat lat., erant var. na lodí, a jiné lodie biechu s ním. Mc4,37 I stala se jest búře veliká ot větru a vlny pudieše na lodie, tak že se naplňováše lodie. Mc4,38 A on bieše v lodí[34]v lodí] in puppi lat. spě na podhlaví. I zbudili jej a řekli jemu: „Mistře, zdaliž na to netbáš, že hyneme?“ Mc4,39 A vstav pohrozil větru a řekl moři: „Umlkni a upokoj se!“ I přestal vietr a stalo se uti[502v]číslo strany rukopisušenie