táhli. A v úterý před Matkú boží na nebe vzetie, když ještě míli od nich byli, do Domažlic jedúce, hned z božieho dopuštěnie velikým strachem zstrašeni jsúce, prvé než je Čechové opatřili, s vozy svými do lesóv bavorských a na Rýzinberk za Domažlici jsú utekli, z vozóv utiekajíce, dřievie od stanóv mecíce, múku na zemi sypíce, sudy s pitím osekávajíce. A když sú do lesóv přijeli, někteří z nich jsú se zastavili, aby tak s vozy a s puškami jich do Bavor mohli ujeti. Ale Čechové, přiblíživše se k nim, na ně sú se statečně řítili a tak z vozóv je vytiskli a tu jich mnoho zbili a zjímali. A tak ode všech vozóv ti nepřátelé jsú utekli, i pušek všech nechavše. A tu Čechové s boží pomocí veliký vítěz jsú obdrželi. Jakož obecně praveno jest, tři sta pušek že jsú vzali a vozóv dva tisíce vzali, rozdělivše vozy jinýma dvěma cestoma, o kterýchžto sú Čechové nevěděli, s nimi jsú ujeli. A tak Němci toho dne velmi jsú přestrašeni a zamúceni, že se nevěděli, kterú cestú měli by utiekati, ale po lesiech sem i tam vozy roztrhali. A sami na zemi a ve křoví hlavy kryjíce, tajili jsú se, ale jiní do Čech zase, mnějíce by domóv, jeli. Také v tom boji Čechové mnoho čistých stanóv i jiných věcí mnoho jsú pobrali, zlata, střiebra, suken, také bulu, kterúž Eugenius, papež Čtvrtý, Juliánovi kardinálu dal, aby tresktatel k vyplenění Čechóv kacieřóv byl, tu jsú vzali Čechové, pro kterúžto příčinu dřieve řečený lid