A tu Prokop Holý, vódce táboróv, s sirotky jsú se svadili pro lúpež i jiné věci také. A proto Prokop s svým vojskem od sirotkóv do Čech jel a jich tu samých nechal. Most, přes kterýžto do Čech měli jeti, ten se jest zbořil. A oni tam, v té zemi, města biskupova jménem Nitra dobyli jsú, na kteréžto Moravčíci a Uhři sebravše se, deset dní ústavně s nimi bojovali. Ale oni statečně a silně se bránili, vozy se otočivše, prudkými puškami Uhry tepúce, hlad, žiezen a zimu přielišnú trpiece, s miesta na miesto bojovní rukú stany rozbíjejíce, až přitáhli na jedno miesto blatné, kdežto bláto bieše. A odtud vozóv na dvě kopě s jinými svými potřebami s toho miesta vytrhnúti nemohúce, tu sú nechali, jedne sedmdesát vozóv s puškami a s věcmi potřebnějšími vytrhše, s kterýmižto skrze milost boží silnú rukú od tváři nepřátel svých Jilavy města dobyvše a nepřátely s něho vyhnavše, s vojskem přes brod řeky řečené Váha do země české přijeli.

Toho času přes celú podzim ústavně šel déšť a po deštiech od svaté Kateřiny počel snieh jíti a mrznúti přieliš tak, že snieh a zima veliká byla za XIII neděl, kteréžto zimě rovně staří lidé nepomnie, ani sněhu. A tehdy sirotci, přijevše z Uher do Čech a nohy zobinovavše punčochami, húněmi, u vigiljie svatého Tomáše apoštola do Prahy přijeli, kdežto od Nového léta počnúce léta božieho MCCCCXXXII. až do Božieho křtěnie sněm s kněžími, s šlechtici,