a potom, zpodepřev se na strom, i sedech,
položiv hlavu opět k suku,
podloživ pod ni pravú ruku
a chtě rád odpočinúti,
zda by mě mohla tesknost pominúti.
A opět zdech, i počech sobě mysliti,
řka: „Čert li mi se kázal oženiti
a snad mi to souzeno bylo,
by mě tudy veselé zminulo?
Neb mi již draho všecko veselé,
jehož sem měl hojně, jako tito ptáčkové!
A již sedím v psotě jako v kvítí,
kterúž každý den musím míti,
a nemám v ničemž pokoje,
ještě vždy horšího se boje.
Jedno liť já musím slyšeti
a vida, že jest zle, i musím mlčeti.
Pravím, že bych k tomu již svolil
abych někde v klášteře[as]klášteře] laſſterze byl.
A nenie zákona tak těžkého,
bych se radši nedal do něho,
asa bych této vší tesknosti zbyl
[81r]číslo strany rukopisua potom bych as s[at]s] z Bohem byl.
I protož, pravím, s túto mú starostí,
že jest na světě pekla dosti
a strach i po smrti také
pro mé lání všelijaké.
Však nemám prostě nic, co potřebuji,
kterak já se bídný, psoty uvaruji?
A na krátce by co za peníz stálo,
neboť toho nenie, aneb velmi málo,
mis, lžic, telířóv, hrncóv i masa,
sádla, soli, chleba, slanin i másla,
toho nikdiež ničehož nenie,
ani sekyry k drvóm rubání.
A tak čehož potřebuji při hospodářstvie svém,
prostě mám nedostatek ve všem.
A neumiem o tom vymysliti,
co mám tomu učiniti,
ale nic v tom lepšího nenie,
bych mohl nechati ale myšlenie.
A již aby mi v tom teplo bylo,
co mé bláznivé ženěnie zamyslilo!
A byť mi bylo nynie voliti,
[81v]číslo strany rukopisuuměl bych tepru se s rozmyslem ženiti!
I čert li mi se voženiti kázal,
ležím teď, jako by mě psotú svázal,
jednu psotu a bídu za druhú zpomínaje,
a v ničemž žádné radosti nemaje.
Ó, manželství s bídným hospodářstvím,
to všecko přichází mi, že div se nezblázním!
Nenie tak utrápeného člověka v světě
jako já, tak pravím jistě.
Již jest umřela má všecka radost
a vedlé toho usvadla i má mladost,
i mé všecko utěšenie
umořilo to bídné mé voženěnie!“
A tak sem se rozžalostil byl,
že sem se byl naprosto utajil,
a jako bych usvadl a voněměl,
tak sem již v uotrapách ležal,
a jako bych se pominul s smyslem,
tak sebú i rukama položiv se pod stromem,
padl sem na nos. I poče mi se vtom zdáti,
jako by cos na mě počalo volati.
A já pomysliv, mám li se ozvati
[…]text doplněný editorem[81]chybějící folia 81 bis r, 81 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
