Nadevšecko sluší ji vážiti
(kromě svého spasenie)
a nadevšeho světa jměnie,
neb svoboda, štěstí, k tomu zdraví,
toť sú klénotové tři praví;
a ktoť ty klénoty má,
ten má všecko, což požádá.
Jedno, Pane Bože, pro tvú milost
daj po smrti věčnú radost!
Však jest to snadné tvé milosti,
když ráčieš dáti všeho dosti;
zde na tomto světě milost
a na onom věčnú radost.
I budeť právě s hod na hody,
což muož býti viec lahody,
bude li tak, jakž chceme míti,
i kterak muože lépe býti,
když již na onen svět puojdeme,
jestliže se kde shřejeme,
že by nám dobře přisvítili –
jediné bychom tam dlúho nebyli.
Milý Pane, rač nás vzíti potom,
[6r]číslo strany rukopisubudem míti dosti již na tom
a přijmem rádi jako s medem,
když jedno s tebú v nebi budem!
Tuť pak nebudem rýmovati,
jediné Pána Boha milovati,
tebe, spasitele našeho milého,
mocného Boha i věčného![11]prázdná folia 6v, 6 bis r, 6 bis v (původní starý papír, v místě, kde byl na foliu 6r obrázek, postupně se zesvětlující skvrna)
Boj Štěstí s Neštěstím
[7r]číslo strany rukopisuProtož ku příkladu jinému
chci přivésti toto sepsání
a k lahodnějšímu poslúchaní.
Stalo se zde v tomto světě,
že tak jedno pěkné dítě
bylo se jest urodilo,
ješto bylo dobrým milo.
Otec jeho chudý bíše,
na statku málo jmějíše;
mátě také chudá byla.
Tuť jsta jednu dceru měla,
pannu pěknú a ozdobnú,
ke všemu dobrému podobnú.
Ctnost jí jméno na křtu dali,
sami ji přílieš milovali.
Kterúž podnes Buoh miluje,
i každý, ktož o dobré usiluje.
Těchto obyčejuov z mladosti byla:
z svého dětinství dobře činila,
protiviec se všemu zlému,
majíc náchylnost vždy k dobrému.
Jakž ve čtyrech letech byla,
[7v]číslo strany rukopisuhned otce, máteř i všecky dobré ctila,
když přišla k létu šestému
a od šesti až k desátému,
počala Boha svého ctíti
a jemu vždycky slúžiti.
To jest činila velmi ráda,
ač jest byla k tomu i mláda.
Všecky činy dobré do sebe měla,
za každé se slovo zarděla,
což mluvila neb slýchala.
Vždycky se toho lekala,
aby nic v světě neučinila,
nemluvila, nemyslila, ni jednala
než to, což by Bohu libo bylo
a všecko se jí dobré líbilo;
po všem dobrém vždy túžila.
Když již ve čtrnácti letech byla,
svú chuovu sobě oblíbila,
jejížto jméno Rozum bíše,
tu jako za svú máteř do smrti jmějíše;
kdež jest koli v světě byla,
všudy ta chuova za ní chodila.
