{Veršové o milovníku}meziřádkový přípisek mladší rukou
S velikonoci o tom čase
svět se rodí znova zase,
rozličně se obnovuje,
když se již máj přibližuje,
máj, ten čas převeselý,
nenie takový přes rok celý.
A jako toho času bývá,
ješto tehdy všecko všady obžívá,
což jest byla zima umrtvila,
všecko a všudy usušila,
to máj všecko zkřísí zase,
veselý vešken svět čině o tom čase.
A rozličně se zazelenává
po všem světě, roste tráva
po hájích, po lukách i po zahradiech,
při potocích i při všech vodách.
A tak všady po všem světě
hojná zelenost, všady čistě
vonného kvítí a barev rozličných,
[50v]číslo strany rukopisubílých, červených, žlutých, brunátných.
Aniž muož člověk pomysliti,
co má té kratochvíle býti,
aby tehdáž nenalezl při tom času,
když máj přijde, přemoha zimu,
řédie kvítí zeleností
a dá toho všemu létu dosti,
a všecko všady znovu plodí,
obnovuje a obživuje svět,
zima musí jíti před ním zpět.
O tom nenie potřebí mnoho psáti
a to muože každý v světě znáti,
že jest pravda a klam nenie,
a že jest máje všecko stvořenie,
zvířata, ptactvo i lidé,
křesťané, pohané i židé.
Od toho chci nynie počíti.
Neslyšte sobě poslyšeti,
co se jest mně přihodilo
tehdáž, když jest o tom čase bylo,
kterýž já teď svrchu chválím.
Nepřičiním[ab]Nepřičiním] neprziczin, ale spíš umálím.
[51r]číslo strany rukopisuMiloval sem jednu pěknú paní,
kteráž ve dne, v noci i na svítaní
vždycky mi mé srdce ryla,
neb jest daleko ode mne byla.
Když sem ji najviec miloval,
v svém srdci za najlepší klénot choval,
musil sem jí nevídati,
ale vždy věrně zpomínati.
Toť mi najvětší radost činilo,
a nic mi veselejí nebylo,
než vždy mysliti nětco o ní
a ustavičně túžiti po ní,
neb nic mi v světě[ac]světě] ſwie nezdálo se činiti
veselejšího, než abych mohl o ní mysliti.
Až vtom jednú také vyjidech,
nedaleko odšed, stezku nadjidech,
po níž šel sem sám jediný,
nebyl se mnú žádný jiný.
I uhlédach kvítí rozličného,
přečistého a převonného,
i rozličných zeleností s utěšeným
víc než dosti ptactva zpievaním.
