[225v]číslo strany rukopisuse postavila, jako by již veliký trošt od něho přijala. Při tom znajíci po jiných takových zákonnících lakomstvie, řekla jemu: „Otče milý, těchto minulých nocí někteří mi se z přátel mých viděti dali, jsúc v těžkých mukách, žádajíce Boží almužny, a zvlášť máti má, kteráž mi se zdá, že se velmi mučí, že jest se čeho slitovati. A jistě mi se zdá, že i tiem také větší muky má, že mne vidí v takových mých žalostech a u velikých protivnostech od toho nešťastného zlého nepřítele Božského. Protož bych ráda, aby za její duši čtyrydceti mší slúžil od svatého Řehoře a k tomu modlitby své abyšte říkali, ať by jí milý Buoh ráčil z ohně očistcového pomoci.“ A to řekši i dala jest mu zlatý, kterýžto zlatý mnich s radostí přijal a ji dobrými slovy a příklady těšil v jejím takovém velikém náboženství. A ona poručila [226r]číslo strany rukopisuse jemu v jeho modlitby a mnich dal jest jí požehnánie, aby od něho šla, a vždy ještě nerozuměl, by na kavce přitržen byl. A hned po toho svého přítele poslal jest, kterýž nemeškav dlúho, hned přišel jest, mnicha v smutné postavě a v hněvivé našel jest. Hned sobě pomyslil, že on o té paní noviny nějaké nové přezví, i čakal vždy, skóro li k němu mnich co promluví, poněvadž jest ho prvé o tu věc káral a trestal. A nedlúho mnich počav řeč od prvních[cg]prvních] prwch[113]možno číst i prvých věcí, i to, co jest se dálo, jemu jest oznámil a s velmi velikými hněvy jemu domlúvaje a jej káže z takových věcí, co jest jemu paní naň žalovala. Ten dobrý poctivý muž, kterýž ještě nemohl dostatečně vyrozuměti, k jakému dobrému konci ten dobrý mnich tu věc přivede, nechtěl jest jemu velmi jeho slovóm otpierati, co jest jemu roz[226v]číslo strany rukopisuprávěl o čistém měšci a pasu, z té příčiny, aby toho mnicha dobrého s jeho víry nesvedl, tím méně jemu na to otpovídal. Kdež mnich z toho se velmi rozhněval a ještě u větší hněv se dal. „Což mi chceš opět toho zapříti mlčeniem, ty potvorníče, to, což mi jest v jistotě vědomo, pohleď, toť mi jest plačíci přinesla, hádaj, znáš li ty to!“ Ten dobrý muž, jako by se za to velmi styděl, tak jest řekl: „Známť to dobře, dávámť se vinen, udělalť[ch]udělalť] udielat sem zle, a teď slibuji, poněvadž ji tak ve cti a stálé mysli seznávám, žeť potom nebude míti oč jakých žalob činiti na mě.“ A tak rozličná slova těch věcí mezi nimi obapolně byla sú. Naposledy ten dobrý mnich, kterýž mohl lesnímu kozlu přirovnán býti, vzav ten pás stříbrný a měšec přečistý i dal jest jemu. A potom jej navodil