[174r]číslo strany rukopisusnílo to, což jest pravil o své ženě. I slíbil, že na ni toho ani jiného žalovati nechce, kterážto svú chytrostí před takovú věcí s velikým neštěstím ušla a skrze to ještě svobodnější cestu sobě jest připravila, aby potom bez menší starosti a strachu od muže svého své věci volně jednala a své libosti a vuoli dosti činila, ač míti více mohla.
Ještě jiná rozprávka o chytrosti mužské a o klamání ženy jednoho urozeného člověka etc.cizojazyčný text
V starém městě, v slavném Napuli, za těch časuov byl jeden mladý, bohatý, urozený člověk jménem Rikardus. Ačkoli měl jest urozenú a pěknú paní, však proto jiné jest miloval a velmi na nie laskav byl, a ta jistá paní ode všech milována byla, kterúž jest on milo[174v]číslo strany rukopisuval, neb jest byla držána za najpěknější paní, a říkali jí paní Katelina. Byla jest jednoho urozeného a znamenitého člověka žena jménem Filipa, kterýž ji v lásce a v poctivosti měl nade všecky v světě. Však proto Rikardus té pěkné paní frejoval jest a pro ni všecko to činil a jednal, skrz kterúž by věc u takové krásné paní lásky a milosti mohlo dosaženo býti. Ale žádnú měrú ot ní své žádosti nemohl jest k dostiučiněnie přijíti, aby ona naň laskava byla. A protož skrz tu příčinu byl jest jednak nad sebú zuofal, avšak proto takové lásky nevěďal, kterak se jí prázdnu učiniti a obrániti, neb jest skrze to nemohl ani v tom svítěziti, ani umříti. Byl člověk zamúcený tím, jako kdy který byl. A tak v tom velikém zamúcení jsa, událo se, že některé paní z jeho rodu z takové věci [175r]číslo strany rukopisujej tázaly sú, i k tomu jej těšíc a pravíce, aby se takové věci nesmírné lásky zbavil a od toho prostě pustil, neb jeho všecka práce že jest daremní, že paní Katelina žádné věci na světě milejšího nic nemá nežli Filipa, muže svého, a že proň veliké závisti mívá k jiným. A tak to velice sobě v úmysl vzala, že by jedné pták přeseň letěl, že se hned bojí, aby skrze Filipa nestratila. A když jest tomu Rikardus porozuměl, že paní Katelina tak velmi o svého muže péči má a jemu nevěří, hned se jest jiného úmyslu chytil, aby mohl tudy svú vuoli a žádost naplniti. Ihned počal jest sobě tak činiti, jako by zúfal nad láskú paní Kateliny a tak sobě činil, jako by se jí všemi obyčeji zbavil a jako by svú lásku k jiné urozené paní obrátil, pro kterúžto počal honiti, kláti a jí dvořiti
