Počínají se rozprávky rozličné, a najprvé o jeptiškách takto etc.cizojazyčný text
V jedné krajině byl jeden klášter, a ještě jest, mniský aneb panenský, kterýž sú u veliké slávě drželi a za to měli. Kteréhožto kláštera jména nepotřebí jest oznamovati, aby skrze to ten slavný klášter v své slávě veliké a svatosti zlehčen nebyl. Za nevelmi dávních časuov v tom klášteře nebylo jest viece panen nežli osm i s abatyší, kteráž v tom klášteře byla. Všecky panny mladé, čerstvé a zdravé byly. Ty sú měly jednoho dobrého starého člověka, kterýž jim jejich zahradu vzdělával a štěpy okopával, jako na zahradníka sluší. Však proto [110v]číslo strany rukopisuten dobrý muž své malé mzdy nemohl jest záplaty mieti ani k ní přijíti bez velikého a častého upomínanie, až i s úředníkem kláštera toho počet učinil jest a ot něho záplatu přijav, odpuštěnie vzal, domuov jest do své vsi, do Stakor, odkudž jest byl, vyšel. A když jest tam přišel, i byl jest od mnohých přivítán, až přišlo jest na jednoho mladého sedláka z té vsi, že jest jej také přivítal, kterémužto sedláku říkali Kostrba. Kterýžto zrostlý a mladý podlé sedlského běhu, k tomu drahný a velmi čerstvý pacholek byl. Kterýž se jeho otázal, kde by tak dlúho byl aneb přebýval. Ten dobrý muž starý, kterémuž říkali Nutkal, otpověděl a pověděl jest, že by byl u mnišek v tom klášteře až do této chvíle. Kostrba se ho počal tázati dále, jakým během těm mniškám v tom klášteře slúžil jest. Kterýž [111r]číslo strany rukopisujemu otpověděl a řekl: „Dělal sem v jejich zahradě a chvíli sem se dvěma osly po drva jezdil a vodu sem jim k jich potřebám do kuchyně navozil a také některé potřeby a služby, jakož v klášteře obyčej jest, činil sem. Ale tak sú mi špatnú službu dávaly, že sem sobě ani střevíc, ani nohavic za to kúpiti nemohl. A nad to nadevšecko abatyše i s mniškami se všemi jsú tak bujné a mladé, že jinému nerozumiem, než že každá má čerta v břiše svém. Neb nemóž jim žádný nic vhod ani k libosti učiniti. Když sem byl [v zahradě]text doplněný editorem[89]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje text „v zahradě“ a dělal, tehda přijdúc s láním, hyzdiec mé dílo, jedna mi řekla: „Takto sem polož toto,“ a druhá řekla: „Ne, takto má býti, sem polož,“ a třetí, vzavši mi rýč z rukú, i řekla: „Totoť kořenie dobře tak nestojí, nic dobře dělati neumieš!“ A tak celý den se mnú v sváře stály sú, že v takové
