pochválen, že sem jeho za jiného neuznala, neb jistě pravím, že jest on byl, a byť pak chtěl toho příti, nevěř mu!“ „Nikoli,“ řekl jest mnich, „to jest veliké zlosynstvo a protivenstvie a k tomu velmi zle učinil. A jistě žes dobře udělala, žes jej takovú měrú pryč od sebe otehnala. Ale prosím tebe ještě, poněvadž tebe tak Buoh od zlé pověsti ostříhá. Jakož jsi již dvakrát mé rady uposlechla, že mi ještě toho neotpovíš po třetí, nežli by to měla komu z svých přátel neb muži oznámiti a ještě mi pokusiti otpustíš, mohl li bych toho potvorného čerta zuzditi, nebť sem, Buoh ví, měl za člověka dobrého i poctivého a za díl svatého. Pakliť nebudu moci od takových zlých úmyslóv jeho nikterakž odvésti, tehdáť dávám svým požehnániem moc a otpuštěnie, aby v těch věcech ve všech svú vuoli, pokudž se [ …“ ]text doplněný editorem[114]chybějící listy; Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 doplňuje závěr povídky dle moderního překladu „Dekameronu“ Arnošta Procházky (Praha 1923), II, str. 32–34.
[Zlomek 1]text doplněný editorem
i s Svobodú i také s jinými
se všemi poddanými tvými
tu pak zvíme, směšno li ni …[116]torzovité slovo
kterýž v naší škole pobude
ač koli jeho neumoříme
shledáš, žeť jej ten smiech z …[117]torzovité slovo
nebo kdy mezi nás svobodu vys …[118]torzovité slovo
ať poviem, co jest mým udělá
dvorně mezi nimi rúhaje se ch …[119]torzovité slovo
a proti mně mé jest rotil
nalezna vodraného dosti
i dodral na něm šaty bez milosti
a ať poviem co ještě víc či …[121]torzovité slovo
[Zlomek 2]text doplněný editorem
všudy všeho dosti vidím,
a otec váš ten všecko vie,
takéť k tomu vaše pěstúna povie ,
a vaše milost pak sami zpravíte ,
cožkoli proti své vuoli kde uzříte ,
nebo zvíte od kohož koli,
rozkážete po své vóli,
že bude tak, což ráčíš míti,
a snadně změníme, což nebudeš chtíti .
Štěstí mluví
Štěstí otpovědělo k tomu:
My nevíme jiného komu
poručiti zřízení svého dvoru
