nebť já jich dosti mám ot něho, žeť bych jej v nich třeba utopila. A protož teď se jako otci duchovniemu opovídám, že víc vám v ničemž vina býti nechci, jestliže mě u pokoji nenechá, že již svému muži a bratřím svým naň žalovati budu, děj se pak jakž děj, neb přiď z toho co přiď, dalekoť sem já tomu raději, má liť mi jaké neštěstí přijíti, ať by naň přišlo, nežli bych já měla proň lehkost míti.“ A to všecko pravila s velikým pláčem mnichovi. A vytáhši z podpláští ruku s čistým zlatým měšcem a pasem stříbrným i vrhla jest do klínu zpovědlníku svému, kterýž za jiné neměl, než že paní o věrnú pravdu vede to, což jest jemu pravila. Počal se o to velmi starati, však proto ten pás s tím měšcem k sobě vzal. I řekl jest: „Dcerko milá, že se o takové věci popouzieš a hněváš, nic se tomu nedivím a takéť bych tě nemohl v tom křiva súditi. Však tě pro to chválím, v tom že mé rady poslúcháš. Neb věz, žeť sem jej onehda o tu o všecku věc dostatečně káral, ale nezdržalť mi jest toho, což jest mi slíbil. A protož, což se jest v této chvíli stalo, o první i o nynější, shledati máš, že mu chci uši jeho tak natříti slovy a jej tak zahříti, že před ním potom pokoj míti budeš. A protož jdi ve jméno Boží a nedaj se hněvu přemoci, aby někto z tvých přátel toho nezvěďal, neb by skrz to mohlo ještě něco horšího se státi. Protož měj strpenie a buď bez pochyby, žeť se skrze něho nic zlého nestane, neb já vždycky svými modlitbami za tě před Bohem stojím a před každým živým člověkem na světě tvé cti pravý a dokonalý svědek býti chci.“ Paní také k tomu pěkně se postavila, jako by již veliký trošt od něho přijala. Při tom znajíci po jiných takových zákonnících lakomstvie, řekla jemu: „Otče milý, těchto minulých nocí někteří mi se z přátel mých viděti dali, jsúc v těžkých mukách, žádajíce Boží almužny, a zvlášť máti má, kteráž mi se zdá, že se velmi mučí, že jest se čeho slitovati. A jistě mi se zdá, že i tiem také větší muky má, že mne vidí v takových mých žalostech a u velikých protivnostech od toho nešťastného zlého nepřítele Božského. Protož bych ráda, aby za její duši čtyrydceti mší slúžil od svatého Řehoře a k tomu modlitby své abyšte říkali, ať by jí milý Buoh ráčil z ohně očistcového pomoci.“ A to řekši i dala jest mu zlatý, kterýžto zlatý mnich s radostí přijal a ji dobrými slovy a příklady těšil v jejím takovém velikém náboženství. A ona poručila