a nevděčný dárek. Neb jest tak toho, kterýž bral, jako kterýž dar dával, povaha k tomu a náchylnost dobře přiležela. Jistě i hrst vody s vochotností onomu králi {Artaxersovi}marginální přípisek soudobou rukou od chudého člověka podané za dar také prošla, že jest s možností tak chaterného člověka dobře se srovnávala.

Já pak, pochtěv k tobě, přieteli mému, něco také za dar poslati, ani vedlé bohatstvie mého, kteréhož nemám, ani vedlé slušnosti, kteráž by k tobě přislušela, ne vedlé zasluženie tvého, ale podlé mé povahy, tudiež i možnosti toto tobě, cožkoli jest, jakéž koli jest, s vochotností aspoň a rád posielám.

Ačkoliv když sem prohlédal ne k mému toliko učenie, ale i k  tvé, kterúž ty máš, chuti, nemohlť sem nic přihodnějšieho nynie nad toto poslati. Neb poněvadž učenie mé nynie v řečtině jest, tvé pak usilovánie již od dávních časuov jest při zvelebení a množení českého jazyka, vidělo mi se dosti zaslušné, abych tuto řeč Izokrata, vonoho u Řekuov v vymluvnosti velmi znamenitého a utěšeného, z jazyku řečského nynie v česko přeloženú, tobě, jazyku českého milovníku a mstiteli, oddal. To sem pak učinil ne tiem úmyslem, jako by ty těchto izokratských potřeboval napomenutí, ale aby porozoměti mohl, jak rozdielní a jak mnohem užitečnější sú řečníci řečští nad latinské, zvláště k napravení mravuo, což mládencuom jest najpotřebnějšie. Neb že sú mnohem výmluvnější, nepotřebie mně o tom mluviti, poněvadž i Latinici sami v tom jim postupují. Aby také znal, v jakých mudrcích Zigmund tvuoj již čítati muože, s jakým netoliko při výmluvnosti, ale i při ctnostech prospěchem. Učinil sem toto také, a z přednie téměř přičiny, abych se týmž během při učení mém cvičil, jako někdy i Krasus, i Cicero, i Plinius potom činil. A Kvintilian tak radí přes to, abych zkusil, zdali český jazyk tak hojný jest, aby bez žebroty buďto německého šverkánie, buďto latinského proměšovánie sám od sebe touž věc vymluviti mohl, kterouž by i Řekove vypsali. Seznamenal sem pak, že netoliko latinské pomoci nepotřebuje (o němčině mlčím, s kterouž nic nemám činiti), ale poněkud ji vyvyšiti muože, tak někde jest náchylnější k lahodnosti řecké a k lepotě nežli latinský, že při mnohých v mluvení ozdobách, při lepém slov skládaní, kdež jazyk latinský řeckého aneb prostě nemuože, aneb s těžkostí a velmi nesnadně následuje, tu jazyk český, co by byl mu v rodu dosti blízký, touž lahodou a jednostajní téměř krátkostí všecko vysloviti