vážný boží těch časuov svadebnie hody činíchu.
A když Tobiáš pro svú svadbu pozdieše se domuov vrátiti, otec jeho svatý Tobiáš za syna péči maje, mluvieše a řka: „Hádáte li, proč syn muoj tam tak dlúho mešká aneb proč jeho tam tak dlúho držie? A snad jest Gabelus umřel a nenie, kto peněz dada?“ I poče se velmi zamucovati i jeho hospodyně Anna s ním i plakášta oba, že se syn nich Tobiáš v určený den domóv k nima nevrátil. A zvláště bez přestánie plačící matka jeho takto mluvíše: „Běda mně, synu muoj milý, a proč sme [tě]text doplněný editorem poslali na tu cestu, a ty s’ všecka útěcha naše, světlost očí našich a huol podpory starosti našie a nadějě […]text doplněný editorem našeho majícého vše své dobré u něho, a neměli sme od tebe pustiti.“ K nížto svatý Tobiáš vece: „Mlč, nezamucuj sebe, živ jest syn náš, dostiť jest věrný muž, jehožto sme s ním poslali.“ Tomu se ona nijakž utěšiti nemóže, ale na každý den vyběhnúci na vše strany patřéc, po všech cestách běháše, zda by jeho kde jdúc uzdřela. Zatiem Raguel zeti svého Tobiáše ponúcie a řka: „Prosím tebe, pobuď zde, ať posla pošli k tvému otci, vzkazuje jemu o tvém zdraví.“ K němužto Tobiáš vece: „Já viem, že otec muoj a mátě má dni počítají, za mě péči majíc a velmi sě mútiec.“ A když Raguel velikú prozbu svého zeti Tobiáše, aby déle ostal, nijakž přeprositi nemohl, poručiv jemu svú dceru Sáru a dav jemu polovici svého sbožie, pustil je domuov k otci jíti a řka: „Anděl boží svatý buď s vámi na cestě na této a doveď vás bez přékazu domuov a uzříta oči vaše syny své před sebú, prvé než já umru.“ V tu hodinu přátelé pochopivše dceru jeho Sáru, počiechu jie z pravé věrné přiezni, odpuštěnie od nie berúc, celujíc, přitúleti, jéj veléc a mluviec, aby ve cti měla svekra svého a milovala ze všie viery hospodáře svého a snažnú péči měla o svém domu a o čeledi, aby se tak měla, aby jie z ničehož trestati nemohl.
Když tak zase jedúc, přišli na jedno miesto, ješto slóve Catran, ješto jest bylo na puol cesty proti městu Ninive v stranu jedenácte dní vzdál, povědě anděl Tobiášovi a řka: „Bratře muoj Tobiáši, vieš, jakž s’ doma ostavil otce svého, proto vidí liť se
