vyobcováno slovo boží a bratřie vaši, ješto sú rozsuti i rozpuosobeni od své země izdrahelské, ti se zase do něho vrátí a jeho země pustá bude a opět naplněna a duom boží, jenž v něm jest, spálen bude, opět vzdělán bude i vrátí se do něho všickni boha bojící a stanú lidé u svých pohanských modl i přídú do Jeruzaléma i budú v něm bydliti králi zemští, modléce sě bohu izdrahelskému, budú se v něm radovati. Protož poslúchajte mne, otce svého, synové moji: služte hospodinu v bázni a v spravedlnosti a na to se snažte, aby, co jemu jest libo, činili. A potom svým synuom přikažte, ať spravedlnost plodie, almužny dávají a na buoh pomní, a chvalte hospodina po vše časy v spravedlnosti a v moci jeho. A již, synové moji, poslúchajte mne: neostávajte zde, ale kteréhokoli [dne]text doplněný editorem pochováte matku v jednom rově podlé mne, vzdvihnúce se beřtež sě přič a zde neostávajte. Nebo to již dobře vizi, že nepravost zlostná jeho k dokonání je přivede.“ A tak se jest potom stalo, že po skonánie matky své Tobiáš mladý zašel z města Ninive s svú hospodyní a svými dětmi a s svými se všemi vnúčaty i vrátil se k svému zeti a k své krvi i nalezl jě ani všickni zdrávi v své starosti. A v ně se uvázav, péči o nich měl. A dochovav je smrti, uvázal se ve vše svého zetě Raguelovo sbožie. A byl potom starý Tobiáš tak dlúho živ, že viděl svýma očima svój národ až do pátého kolena. A když skonal devět a devadesát let v bázni božie a u veliké útěše, potom skonal i pochovali sú jeho slovutně. Příbuzní, přátelé a vešken jeho […]text doplněný editorem život vedúce, se všemi se ctně a pravě obcházeli, takže sú byli vzácni bohu i lidem a všem přebývajícím na zemi.

Skonává se život sv. Tobiáše léta božieho tisícého čtyřstého osmdesátého pátého tu středu po svaté Luciji.