złatých dáti, pakli zemí puojdeš, tehdy nedáš až do Konstantýnopole, nebo to právo u nich jest.

Protož ktož by chtěł do Jeruzaléma jíti neb do Ejipta, musí se k psotě a k mnohému nebezpečenství přichystati, kteréhož bezpochyby bude potýkati, a cestu nesnadnou bude mieti a hładu přimierati a dobrého se bydła nebáti, až se zase vrátí do země, z které jest vyšeł, kterážto nám křesťanuom jest zaslíbena, zvłáště česká i jiné okolní země, ale onynoť jsou były židom zaslíbené. Protož nenie po čem toužiti ani oč státi, neb v těch zemích, jsa totižto host, by měł peněz dosti, chtě se psoty uvarovati, však proto čłověk křesťan dobrého bydła k své potřebě nesmie sobě učiniti, a někde by směł, nemuož, příčiny mnohé nedopustí, o kterýchž jest napřed povědieno.

Ješto kto bude čísti, muože porozuměti nětco tomu, nebo v těch zemích by čłověk najskrovněji se mohł mieti v jídle, v pití, ovšem v młuvení, choditi v oděvu prostém a na péči mieti zachovati obyčeje, kteréž oni mají, svobod a všetečnosti pilně se vysřiehati, jinak sobě čłověk nemysl ktož koli, aby mohł země ty projíti. Však to všecko maje u sebe, ctnosti i obyčeje jich, k tomu opatrnost, kterýchžto jest krátce dotčeno, ještě v mnohé úzkosti a v nebezpečenství musí býti od nich. Poněvádž jest těm židom i křesťanom úzko, kteřížto jich jazyk umějí a mezi nimi obývají, věz to, žeť jest daleko úže hostem a příchozím mezi tiem národem, zvłáště kteříž jazyka jich neumějí. Jáť jsem toho zkusił a mnoho příhod a starostí měł.

Však někteří lidé jsou, ješto na dalekost té cesty se ptají a rádi o tom słyší, protož i ten počet napsati jsem kázał, ač ne v plné jistotě, než podlé rozumu a paměti pravím, jej počítaje z země české, odkud sem já vyjeł, až do Ejipta města, o kterémž jest drahně napřed psáno, i zdá mi se v počtu devět set mił, však proto pro mýlku a chybu nechť jest neplně. Ač sem pilně počítał dny i téhodny i míle, což sme kdy ujíti anebo ujeti mohli, však