Ejiptě často sem je vídał.

Mamałuci všecko oděv mají biełý z płátna čistého děłaný, kteréž słove kolč, a vyšívané sou sukně jich podobně k hazukám, než sou obyčejem jiným děłány, neb jsou u nich obojky, že všecko hrdło přikryjí, a jsou dłouhé, až se po zemi vlekou. A po těch sukních opasují se tkanicemi hedbávnými velmi čistými a neumějí se ani opasovati a velmi se nekřtałtovně opasují.

Také žádný mamałuk nechodí v botách ani v střevících, než bos chodí a na trepkách jako bosák, a když na kuoň vsedne, tehdy bos a bez trepek jede a pachołek za nim trepky nese, neb sem na to častokrát hleděł a dívał sem se tomu. Toto sem pak słyšeł, že když na vojnu jedou, tehdy mají na nohách zámišové botky, než doma zhoła bosí.

Také sem słyšeł, že by mamałuci, totiž ti žołdnéři, takové právo k žołdánovi pánu svému měli, když by žołdánová porodiła syna neb dceru, tehdy žołdán s velikou snažností opatruje, aby dietě nebyło ohłášeno až do roka. A hned po roce zjeveno bude a žołdnéři již práva nemají k žołdánovi, tehdy jim nebude povinovat kołáče dáti. Mamałuci sou toho tak pilni, aby to zvěděli, jakž koli mohú srozuměti, toho hledie, a když by se dověděli, rádi tu novinu słyšeti budú. Tehdy tajně se zberou všichni, což jich tu při žołdánu doma bude, i přitáhnou v noci vojensky pod hrad žołdánuov a odtud preč nechtie, až jim kołáč dán bude od žołdána za syna nebo za dceru jeho. A zbéře se jich 20 nebo 30 tisíc. Tehda žołdán dověda se toho, káže zvěděti, co se to děje a proč sou přitáhli a čeho se jim nedostává. Tehdy žołdnéři zvołají: „Chcme, aby žołdán pán náš dał nám kołáč, právo náše, za syna svého etc.cizojazyčný text“ Tehdy žołdán rád neb nerád musí jim toho kołáče dáti, každému zvłášť tři złaté a berana k tomu.

A když sem to słyšeł, velmi nepodobné mi se zdáło věřiti tomu, i ptał sem se na to velmi pilně, tak li to jest v pravdě, či li jaký žert słožili, i pravili, že jest tak v pravdě, a dovodili toho, že by se to za tohoto žołdána stało, kterýž