moře větší sem neviděł.

Nazajtří jeli sme preč a toho dne přijeli jsme do města słavného a velmi velikého Ejipta a jich jazykem do Misúra. I vjeli sme do něho jako do jiné vsi, neb do něho nenie žádné brány ani které zdi około něho jest. Než najprvé sem před městem viděł velmi veliké zahrady a čisté, zdmi vysokými ohražené, kterýmžto około města słušeło jest býti, a sou z rozličného kamene tesaného děłány. A na ty zdi chodí po stupních kamenných, ktož chtí, a procházejí se po zdech, dívajíce se zahradám přečistým a dřieví rozličného ovotce, jakož sem se také dívał, a jest toliko z té zdi do zahrad okny hleděti.

Když sme pak do najprvnější ulice ejiptské jeli, kteříž sme koli křesťané a židé byli, ktož na čem jeł, buď na koni, nebo na vosłu, s těch sme musili ssésti a pěšky jíti až na hospodu a koně podlé sebe vésti. I šli sme tou najprvnější ulicí, tak mi se zdáło, jakoby půł čtvrti míle zdélí, kterážto ulice jest všecka klenutá jako sklep a po stranách jsou okna do ní.

Jest ten obyčej a právo města Ejipta, kteréžto ustavił některý žołdán, aby žádný křesťan ani žid nejeł do Ejipta jakž koli, než pěšky šeł až na svou hospodu, a to jest ułoženo pod pokutou, a to pod takovou, ať by vzali to, na čemž by jeł, a k tomu aby był bit kyjem. I šeł sem až na hospodu pěšky i s jinými, veda kuoň podlé sebe, na kterémž sem jeł k městu, tak mi se zdá, že je toho za míli było od toho miesta, kdež sme s koní ssedali, až na hospodu. Tak sem był ustał velmi, veda kuoň, až sem se hněvał na toho císaře, kterýž jest takovou práci lidem pocestným zamyslił.

Přišedše na hospodu, již jsem ten den odpočívał i myslił sem na to, abych do tak słavného města darmo nejezdił, ale abych chodě ohledovał, což bych kde mohł spatřiti a vyptati se.

I pravili mi o velikosti města Ejipta, kterak jest velmi dłouhé a široké na všecky strany, že ho čłověk odnikud nemuož přehlédnouti ani právě shlédnouti. Potom mi pravił ten hospodář a řekł jest: „V našem městě dvanácte