velmi čistý, bíłý, než velmi máło jeho mají, neb pro veliké lesy nemají sobě kde obilé a jiných věcí síti. Ta země jest horká. Knieže pána mají a knieže to obyčej tento má: když se léto počíná, tehdy hned z svých obývaní nebo zámkuov se všemi svými táhne, kteréž má, do hor ku potokuom, kteříž mezi těmi horami sou, a za nimi všickni lidé z měst i ze vsí táhnou se všemi věcmi mohovitými, takže města i vsi pusté zuostávají. A v těch horách około těch potokuov kopají, kdež kto můž, a sejí sobě potřeby k živnosti své a stáda pasou, nebo dobytka mnoha mají a tiem najviece svou živnost vedou. A v těch horách obývají až do zimy. A tak sem słyšeł, že to jich obývanie jest pro horko, neb sou lidé krásní a bílí velmi, ješto sem jim podobných neviděł v žádné zemi.

Potom sme přijeli jedenáctého dne do města, kterémuž řiekají Máris. To město leží pod horou a skrze ně teče potok čistý. V tom městě již było víno, než nesměli sme se na ně ptáti pro Aráby, totížto mouřeníny, neb ho sami nepijí a jiným za złé mají, ktož by je pili, a zvłáště hostem, neb se host ve všem musí opatrně mieti a svobodně sobě nečiniti, zvłáště jako domácí anebo jako ti, kteříž jazyk jich umějí. Také v tom městě jest počátek mýt země Huzhasanovy. V tom městě nenie určeného mýta žádného, než což komu rozkáží aneb na něm vydříti mohou, to dáti musí. Jestliže by neměł, protoť se neslituje, než vezmouce jej na hrad, tam děłati musí, což mu káží, dokudž oni chtí.

Odtud sme přijeli druhého dne do Antyochí, kteréžto město dělí zemi múřenínskou s zemí turecskou a leží na čisté veliké huoře a hrad v rovni dole na bahně jest podobný k Tovačovu. Tu jest již vína dosti, než také sme se na ně ptáti nesměli pro tu příčinu, že sme lid neznámý a jazyka jich neumějíce. Již se tu mouřeninové počínají, než ještě viece lidí biełých, zdá mi se, že jest. V tom městě byli sme dva dni, chleba, vody i rozličného ovotce było dosti co koupiti.

Stała se nám