dříví mají, než místo dříví kravince suší a u toho ohně sobě vaří a chleby pekú. Také chleba jiného máło mají než ječný, i ten černý jako uhlí. Neb sem se ptał, proč tak černý chléb mají, pravili mi, že hned se tak rodí černý ječmen v zemi jich. Młýnuo také v té zemi nemají, neb vody maličko v jich zemi jest, protož ten ječmen v žernovích melí. Také té mouky nepytlují, než tak s plevami rozděłají vodou, z toho pagáčky teničké děłají a to vłožíc na pánvičku, nakłade kravincuo a to jest jich pec a jiných pecí sem u nich neviděł. A což se tiem ohněm nedopeče, ostatek na słunci dosuší. Chléb ten za to mám, že jim dobrý jest podlé zvyku jich, než námť jest był velmi trpký, a když jiného nebyło, i ten se neobránił. Také když sme chtěli vodu píti, musili sme jí u nich za peníze koupiti. Jiné psoty na krátký čas było jest dosti, zanechám psáti.

Odtud sme přijeli v 11 dnech do jednoho města, kteréž słove Kajsar. To město leží pod horami velikými a na těch horách było sněhu mnoho a toho času velmi zima było, že se nám stýskało, a to było měsíce listopadu. U toho města sou zdi zbořené a město vypálené od žołdnéřů turecského císaře, když sou táhli proti Huzhasanovi kniežeti žołdánovu. Jakož nám pravili, že se tehdáž s nimi bili a na hłavu od něho Turci poraženi byli. A to viec než jednou stało se Turkom od toho kniežete, neb žołdán jest pán bohatý na lidi i na złato převelmi a mocný jest také jemu, i nemohł turecský císař jemu odepřieti i vzał s nim smłouvu a držeł ji ještě těch časuov, když sem já tam był. V tom městě nemohli sme sobě chleba koupiti, totiž ten den, který jsme přijeli do něho, než tepruv druhý den našli sme. Ale k jiedłu máło co jiného najde koupiti než kysełé zelé a cibuli mładou. A byli sme v tom městě do čtvrtého dne, neb jsme vełbłouduom odpočívali.

Odtud sme jeli do země, jenž słove trmanská. Země ta jest hornatá velmi, vod dobrých i dříví mají dosti, chléb