[p4v]číslo strany rukopisuněmecká pak, rozšiřenější a hojnější, léta 1590. Nad to nade všecko druhého roku vydal v latinském jazyku osmnácte kněh Historiae Musulmanaecizojazyčný text, a začav ji mnohém dříve nežli od prvního Osmana aneb Ertukula, otce jeho, až do léta Páně 1550. dovedl. Ostatku pak až do těchto časův naších, pokudž nám vědomé jest, dokonati, jako i k této kronice, což se v následujících letech po osmdesátém devátém zběhlo, vedlé přípovědi své nám učiněné doložiti nemohl, zachvácen jsa smrtí roku tohoto 94. v obležení Ostřehoma v Uhřích, kamž se byl vedlé urozeného pána, pana Karla z Žerotína etc.cizojazyčný text, pána svého, vypravil.

Ale snad optá se někdo, proč ten dobrý a učený muž Jan Levenklav tak mnoho a tak bedlivě v tureckých věcech pracoval? Co toho za příčinu měl? Toho tedy tak snažného předsevzetí jeho tuto největší příčinu nacházíme: že v těchto posledních letech mezi věcmi lidskými na světě nic se většího ani hroznějšího nespatřuje nad císařství turecké. Nic se divnějšího nenachází nad jeho začátek, průchod, zrůst a převelikým od mnoha let štěstím rozmnožení. Velikost pak tureckého panování snadně se poznati může z mnohého počtu znamenitých zemí a krajin jemu poddaných v Asii Větší i Menší, v Africe a v Europě ležících, jakož tomu každý z poznamenání beglerbegatův celého království osmanského, kteréž při konci kroniky této položeno, porozumí. O prachtu, o slávě, o pýše a zpouře toho všemu říkaje světu nešťastného národu rozprávěti umějí ti, kteříž netoliko mezi nimi za některý čas bydleli, ale i zvláštní tejnosti jejich poněkud vyzvěděli. Od vína ovšem, kteréž se z země rodí, jakožto nápoje opojného, přednější a vzácnější z Turkův pro přísnou zápověd proroka svého Mahumeta se zdržují; však jiným příliš lahodným mstem, kteréhož jim štěstí vedlé žádosti jich dosti štědře dodává, tak jsou [I]číslo strany rukopisu