[p5r]číslo strany rukopisuvšickni každého času ožralí a zpilí, že se v mezech mírnosti a střídmosti zdržeti nijakž nemohou. Anobrž rozpustilých myslí svých nezdrželivou nadutostí nad nebesa se vypínajíce, sami sobě toliko se diví, o sobě vysoce smejšlejí, sebe chválí a velebí, jiné všecky z vysokomyslnosti své potupují a zlehčují, rozumu zdravému žádného místa u sebe nedávajíce, samu toliko násilnou mocnost svou ustavičně v ustech mají, žádných věrných rad neužívajíce a neposlouchajíce, všecko drze předseberou a na té převeliké a náramně rozšířené moci svého království jistou naději svou zakládají, že pod to své tyranské a barbarské jho i což ještě křesťanských a svobodných království pozůstává, císařství římské a sumou všecken svět, podrobí a podmaní. Nebo že nespravedlivě opanovali císařství řecké aneb východní, kteréž založil císař Konstantýn, toho jména první, přijmím Veliký, a panem byl i západního a Říma starého, domnívají se po něm právo a spravedlnost míti i k těmto krajinám a královstvím, kteréž se císařem křesťanským spravují a řídí, jakožto praví, pořádní a vlastní dědicové a nápadníci císaře Konstantina.

To tedy vše aby křesťanům známé a vědomé bylo, dotčený Jan Levenklav tim snažněji věci turecké vyzvězoval, vypsal a vůbec na světlo vydal, aby národové k křesťanské víře a pravému náboženství se přiznávající a jediného Spasitele Pána Jezu Krista vyznávající, znajíce a vědouce o takovém úmysle a předsevzetí pohanův tureckých, zanechali mezi sebou domácích roztržitostí a válek a nehodného vylévání nevinné krve křesťanské, a spolčíce se za jednoho člověka dušemi, těly i statky, raději proti tomu všech obecnému nepříteli se spuntovali, na ty pastevce (neb tak mnoho jméno Turek vyznamenává) jednomyslně a svorně táhli a ty země i krajiny křesťanské, kteréž sobě nenáležitě proti spravedlnosti a právu zosobili, s pomocí Pána Boha všemohou[I]číslo strany rukopisu[p5v]číslo strany rukopisucího