[A8v]číslo strany rukopisujeho zanetbávajíc, tlačiti budem. A budú nás v tomto lajci domácí múdřejší, kteříž buďto kroniky, buďto svú múdrost, jako Ptačí radu i jiné knihy mnohé, píšíce svým jazykem českým, ne cizím, sú psáti chtěli, aby ne sami sobě, ale všem vuobec pracovali, ktož česky rozumějí. A sami my ze všech národuov budem, kteříž svuoj jazyk přirozený, dobrý, ušlechtilý, rozumný, ozdobný, bohatý a hojný, nám od Boha daný, potupujíc, latinský nebo německý – obojím nevděk – sobě k posměchu zdělávati budem.

Já pak, jiných nechaje, o sobě nynie mluviti budu, z jiných se nevšetečně vytrhna. Ač koli také bych mohl latině snad, tak jako jiní, mně rovní, psáti, ale věda, že sem Čech, chci se latině učiti, ale česky i psáti, i mluviti, aniž mi [B1r]číslo strany rukopisuse zdá tak svú řeč přirozenú v nenávisti mieti, ačkoli někteří se za ni stydie, a tak jie nemilovati, abych všeho, což bych koli psáti chtěl, českým jazykem radějie nežli latinským nepsal. Ale svého psánie nynie ponechaje, zdá mi se užitečnějie ještě jiných řečí s studem vykládati nežli své, buď česky, nebo latině, všetečně vtrušovati. Ale již se k Zlatoústému obraťmy, a dobře li česky mluviti bude, pozorujmy.

Léta vykúpenie našeho TCCCCXCV., XII. die Marcii. Ex Aula Reginecizojazyčný text.[1]Tj. 12. března 1495, z Královnina dvora, nacházel se u dnešního pražského Obecního domu.

Máš, kněže Jíro, Zlatoústého, ne jak sem chtěl, ale jak sem mohl, v česko obráceného. Chtěl sem zajisté tak jej přeložiti, aby netoliko najrozumnějie, ale i najhladčejie a najvýmluvnějie byl vyložen. Ale [I3r]číslo strany rukopisuchtění mému i malost rozumu, i výmluvnosti a uměnie hubenost jest překazila. Překazilo jest také i ustavičné při úřadu a obecních věcech i domácích zanepráždněnie, jakž koli pak se jest stalo, nemohl li sem dokonale tomu dosti učiniti, ale dal sem příčinu dospělejším v rozličném umění, i v výmluvnosti dostatečnějším, kteřížto jiného nic nečiniec, žádnými zemskými ani městskými běhy, žádnými ani obecními, ani domácími překážkami zaneseni nejsúc, budú moci mnohem právějie v rozumiech, vlastnějie v sloviech, výmluvnějie v složení vyložiti to, což hlúpostí mú jest ne tak vysloveno. Ty zatiem toto čti a přečti, dokudž lepšieho nedočkáš. A když se lepšieho a dostatečnějšieho doče[I3v]číslo strany rukopisukáš,