[11r]číslo strany rukopisui poče mysliti a v svém srdci žádajíc vzdychati, tak v sobě mluvieci: „É, bych já věděla, která to bude tak svatá i dóstojná dievka, z niežto sě má naroditi všemu světu slíbený Spasitel, kak bych já jí ráda slúžila, abych sě jen jejie tváři nahlédala.“
A když ona tak mysléše, v tu hodinu anděl k ní vstúpil i nalezl ji, ana klečéci k zemi ničieše, bohu sě modléci. Tu jí i řekl: „Zdráva milosti plná, buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami.“[38]L 1,28 Tu praví svatý Bernart: „Nikdy taká slova tak veselé rady, tak hlubokého tajenstvie tomuto světu ani dřieve, ani potom jsú zvěstována jakžto tejto svatéj děvici. Neb v tomto poselstvě zpósebeno jest o přijětí tělesenstvie Syna božieho, o pekelném pobojování, o svatých dúš z předpeklé vyvedení, o andělských prázdných bydl naplnění. Toť jest ten dnešní den, v němžto zjevena nebeská rada, kterým by činem věčná smrt byla zahlazena a člověk z diáblovy moci byl vysvobozen a k dřévniemu dávnému dóstojenství navrácen. By tomu svět srozuměl, co jest jemu dobrého, radostného, všie chvály dóstojného tento den přinesl, ctil by i slavil by jej nade všěcky jiné hody. Toť jest ten den, v němžto slovo u bozě na věky skrytě schované tělesenstvie přijalo, neb by sě bylo to nestalo, nikdy by sě byl nenarodil, nikda by byl pro hřiešné své svaté krve neprolil, nikdy by z mrtvých nevstal, nikdy by pekla nepobojoval, nikdy by na nebesa nevstúpil, nikdy by Ducha svatého apostolóm neseslán, v němžto a skrzě ňenžto přicházie nám hřiechóv otpuščenie. Toť jest ten den slovutný, nade všěcky jiné hody svrchovaný i všěch slavných hodóv počátek.“ O němž svatý Řehoř všiej svatéj cierkvi
